004.cz

Jsem v začarovaném kruhu

Nevím, odkud vlastně pořádně začít, je toho tolik...navíc si myslím, že odpověď bych našel nejspíš mezi příspěvky ostatních, kdybych chtěl.
Právě jsem oslavil 28. narozeniny. Přestože jsem toho letos "stihnul" víc než dost, nevyřešilo se vlastně vůbec nic, v což jsem tajně doufal :-))) Ale po pořádku. Během studia na střední škole jsem v sobě začal objevovat náklonnost ke klukům. Začal jsem se ohlížet po klucích a na holky, o které jsem do té doby jevil zájem, mi začalo zbývat čím dál tím méně času...Dokonce jsem se zamiloval do jednoho spolužáka...a bylo to vážné. Jenže jsem nikdy nenašel tolik odvahy, říct mu to, přestože jsem si myslel, že něco ke mě cítí i on. Rozešli jsme se na konci studií, bez toho, aniž by jsme si cokoliv řekli, já jsem si vytrpěl své, když jsem ho nemohl vidět každý den, ale čas vše vyřeší...A já to řešil do svých 27 let. Za celou tu dobu jsem se snažil na kluky moc nemyslet, abych nemusel podobný rozchod znovu absolvovat a hlavně abych mohl uskutečnit můj dávno naplánovaný "normální" život (s rodinou, dětmi a tak.). Za celou tu dobu jsem se snažil myslet hlavně na holky, ale navázat vztah se mi nikdy nepodařilo, vlastně jsem moc nechtěl, nebyl jsem zdaleka přesvědčen o tom, že bych jí mohl dát to, co by chtěla a ani já bych asi nedokázal žít onen "normální" život s čistým svědomím, aniž bych jen tak zapomněl na "to", co bylo před tím. Ale vím, že kdybych našel skutečně tu pravou, děly by se asi zázraky...Náhoda a taky emoce tomu chtěly, že jsem si letos poprvé v životě o svém vztahu ke klukům s někým "popovídal". Bylo to na chatu. A náhoda tomu chtěla, že do 4.človíčka, se kterým jsem si dopisoval a se kterým jsem si opravdu rozuměl, nakonec asi zamiloval. To "asi" proto, že to nakonec strašně špatně dopadlo, rozešli jsme se, a navíc to bylo všechno tak rychlé, že ani nevím, jestli se za tak krátkou dobu člověk stihne zamilovat. Každopádně jsem náš nesmyslný rozchod nesl těžce. Mimo jiné byl v mém životě první, s kterým jsem "to" uskutečnil...Naštěstí mě čirou náhodou našel na netu jeden další človíček, se kterým si doteď dopisuji, kterého si velice vážím a kterému jsem vděčný za to, že jsem to přežil ještě celkem bez úhony. Hrozně moc si rozumíme...Spolu jsme probrali úplně všechno, co se jen probrat dá, takže dnes můžu s prohlásit, že jsem PODLE VŠECH PRAVIDEL "na kluky". Má to "jen několik" háčků. Vím, že stejně jako do kluka, jsem schopný se zamilovat i do holky. Neumím si vůbec představit sex s nějakým chlapem, tedy s člověkem, kterým se nakonec sám jednou stanu (zní to dost divně), neumím si představit, že bych s ním žil po celý zbytek života (uznávám, že láska ale dokáže divy) a hlavně si neumím představit, že bych jednou neměl ženu, děti. Zdá se mi to celé dohromady "neslučitelné", aspoň pro jednoho člověka je toho moc, ale "kompromisu" v těchto bodech asi schopen nejsem. Mám v tom strašný zmatek, nevím, ač jsem si sám přiznal, že mě momentálně zajímají hlavně kluci, kdo vlastně jsem. Holky jsou pro mě stále "kapitolou", které se schválně radši moc nevěnuju, hrozilo by totiž, že se do nějaké doopravdy zamiluju a pak by byl s klukama konec a nejsem si jist, že to je to, co chci. Nejradši bych obojí...hihihi. Ještě bych chtěl uvést pár postřehů, které mě při mém "sebepoznávání zevnitř" napadaly:


1) co je to vlastně láska ke klukovi, není to jen touha po velkém kamarádství, takovém, jaké člověk zná třeba z dětství a které pak chybí...

2) není to celé vlastně jen jakési stadium vývoje, kterému člověk jen přikládá větší váhu než je zapotřebí ? člověk získává tolik nových pocitů, vjemů a udělat si v tom pořádek dá hodně zabrat...no a někdy třeba něco špatně pochopí...

3) když by byla společnost na jiné úrovni a považovala to za naprosto normální věc, o které není třeba nijak přemýšlet, ani se nad ní jakkoliv pozastavovat, ani o tom vést diskuse v různých pořadech v médiích, prostě brala věci tak jak jsou, možná, že by člověk neměl důvod se při jakémkoliv pomyšlení na člověka stejného pohlaví, hlavně v období sebepoznávání označovat hned za homosexuálního. Prostě by to přešel mávnutím ruky...Dneska se z toho dělá pořád věda ! A já sám jí z toho pořád ještě dělám taky...

4) následující souvisí s tím co bylo řečeno v předcházejícím a to, myslím, že kdyby taková společnost skutečně jednou existovala (myslím, že jednou bude, na čarodějnice už taky nikdo nevěří...), myslím, že by se nakonec ukázalo, že nás je takových daleko víc. Osobně bych si tipnul 1:3 až 1:2.

5) naštěstí je ale společnost aspoň tak daleko, že už to není trestné !!! To jsem nikdy nepochopil, trestat někoho za to, jaký je...Jakým právem ?!!!!!

6) myslím, že homosexuální lidé jsou daleko více citově založení než ostatní. Troufám si to označit za jeden z jejich hlavních rysů...

7) na bisexualitu jako takovou nevěřím. Ovšem pokud se k tomu nebudu stavět tak, jak je to dnes zvykem, nebojím se podle bodů 2 a 3 tvrdit, že jsou "bi" všichni (snad jsem to řekl aspoň trochu srozumitelně)...

8) přestože znám názor, že homosexualita je věcí vrozenou, osobně s ním nesouhlasím, opět body 2 a 3. Myslím, že největší váhu v orientaci má prostředí ve kterém člověk žije, výchova, zážitky (a nemyslím tím sexuální)...

Tak to je asi tak to nejdůležitější, co jsem mohl na tak krátkém prostoru vyjádřit. Jestli má někdo nějaké podobné zkušenosti nebo názory, nebo radu, jak z toho "kolotoče" ven, určitě napište, hodně to pomůže a snad nejenom mě. Díky.

Dave



Ahoj Dave,

To, co jsi napsal bylo velmi obsáhlé a lze z toho leccos odvodit. Nejpodstatnější to, že jsi ryzí homosexuál. Homosexualita je sexuální orientace, kde homosexualní prožívání erotiky převažuje nad heterosexualní. Může se ti líbit sexuální uspokojení s ženou, ale neznamená to, že jsi heterosexuál a je zbytečné se označovat za bisexuála. Touha po dětech je zde v poradně zmíněna mnohokrát, ale nedá se nic dělat, budeš muset přehodnotit své životní cíle a hodnoty. Můžeš mít velmi krásný vztah s ženou, můžeš to nazývat láskou a cítit to tak, ale pokud se bavíme o sexuální orientaci, nebude se pravděpodobně jednat o láskou sexuální a erotickou, ale takovou tu lidskou, podobnou rodičovské, která je též láskou.

1/ Dá se to tak říci, ale Partnerský vztah obsahuje i kamarádství, přátelství, také lásku, sexuální přitažlivost atd. Toužíš-li po kamarádství, není to daleko ke vztahu.

2/ sexuální orientace se nevyvíjí, je vrozená. Vývojem prochází pouze ztotožňování se sociosexuální rolí a přijímání orientace. Dobře jsi popsal, že city umí udělat paseku, zvláště ony homosexuální, které chápat a racionálně hodnotit odmítáme, protože jsou asociovány s homofobním traumatem rodiny a společnosti.

3/ kdyby byla jakákoliv orientace brána jako běžná sexuální alternativa, lidé by se snadněji a rychleji dokázali sexuálně identifikovat. Méně lidí by se označovalo za bisexuály a každý by jednal tak jak cítí a ne v jaké sociosexuální roli byl vychován rodinou a společností.

4/ ano je možné, že by se statistické odhady posunuly a zpřesnily. Americký sexuolog Kinsey zjistil, že se zhruba 37% mužů určitou část života chovalo homosexuálně (včetně hetorosexuálů). Zde je zahrnuta i mutuelní onanie.

5/ Homosexualita není trestná v ČR od roku 1961.

6/ Ano to je pravda, nemálo gayů nacházíme mezi umělci, módními návrháři a v jiných profesích rozvíjející iracionální lidské složky.

7/ Větší část heterosexálů je alespoň minimálně sexuálně vzrušitelná osobou stejného pohlaví, přesto zůstávají heterosexuály.

8/ Neznáš pojmy výchova do sociosexuální role, gender dysforia apod., které významně ovlivňují jak obtížné je poznat vlastní menšinovou sexuální orientaci. Neovlivňují její vznik ani formu. Každý je vychováván v heterosexuálním smyslu, k tomu se přidává homofobie, chlapcům není dovoleno chovat veřejně city k jiným chlapcům. Na základě toho vzniká pocit odlišnosti od ostatních – gender dysforia. Coming out je proces vyrovnání se s důsledky homofobního posttraumatického šoku, který homosexuála v raném dětství zasáhne. Více v projektu homosexualita.004.cz a comingout.004.cz.

Tvůj problém není v tom, že nevíš, že jsi gay. Myslím, že si svou homosexualitu více než dobře dokážeš uvědomit a rozpoznat, vlastní sebepoznání je myslím dobré, ale tvůj problém je v přijetí a sebeakceptaci jakožto homosexuála. Nevěřím, že se zamiluješ do ženy tak jako to dokážeš do kluka, a proto od případného partnera odejdeš a založíš rodinu a ke klukům si pak budeš odskakovat…

Hodně štěstí.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde

Jsem v začarovaném kruhu - komentáře

K článku není žádný komentář
pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |