004.cz

Jsem jiná? Jsem stejná!

Není to jednoduché. Sama jsem se zamilovala do ženy "až" ve 24 letech. Po tom, co jsem prožila několik víceméně úspěšných vztahů s muži. Teď ale miluji ženu a rozhodně ji nehodlám milovat pouze v noci v parku nebo za zavřenými dveřmi. Chci ji chytit za ruku, políbit, pohladit kdekoliv na ulici, v restauraci, v kině, před přáteli, před rodinou. Stejně tak jako jsem kdykoliv a kdekoliv chtěla chytit za ruku nebo políbit některého ze svých ex-mužů. Nemám potřebu coming-outu v původním slova smyslu – "vyjít s něčím ven, vyjevit něco". Jsem zamilovaná. To je to, co chci vykřičet do celého světa. Proč k tomu dodávat, že do ženy? Dřív jsem také nedodávala, že do muže....

Tak proč lidé nepřijímají mojí zamilovanost, mojí lásku tak jako dřív? Proč se mnou najednou nesdílejí mou radost, mé štěstí, mé opojení? Proč jim najednou moje láska tak vadí? Je to přece pořád stejná láska! Proč mi najednou říkají, že se před nimi nemáme líbat? Vždyť jim nikdy líbání s mými partnery nevadilo? Proč naše držení za ruku pod stolem berou jako provokaci?

Nikomu neoznamuji "zamilovala jsem se do ženy, jsem lesba". Prostě miluji. Prostě existuji. Musím být v nějaké škatulce? Musím mít nějaké označení. Já jsem přece já! Dřív jsem také neoznamovala "zamilovala jsem se do muže, jsem heterosexuální". Prostě jsem milovala, existovala....... Tak proč jsem najednou pro všechny "ta jiná"?

Zašla jsem na lesbickou internetovou kavárnu hledat odpověď. Tam jsem pochopila. Jsem "jiná". Všechny lesbičky jsou "jiné". Žijí nějaký "jiný" život, který neznám. Když někoho milují, nikomu to neřeknou. Když s někým bydlí, nikdo neví, že je to jejich žena, partnerka, milenka. Když se chtějí políbit nebo chytit za ruku, počkají, až budou samy. O svých ženách mluví jako o "drahých polovičkách" a bojí se, aby nikdo nepřišel na to, že drahá polovička rovná se žena. Dokážou se se svojí ženou s někým stýkat třeba tři roky, aniž by ten člověk na nich poznal, že jsou partnerky. Asi jsem vážně "jiná". Miluji svoji ženu, chci to vykřičet do celého světa, být s ní k každou vteřinu, představit ji všem svým přátelům a známým, dát jí pusu kdykoliv na to mám chuť, mluvit o ní jako o své přítelkyni, partnerce, ženě, lásce!
Jsem vážně "jiná"...

Emma

Jsem jiná? Jsem stejná! - komentáře

Komentář ze dne: 07. 12. 2005 13:25:04     Reagovat
Autor: Katka (email) - neregistrovaný
Titulek: ahoj Emma
Ahoj Emma,
viem presne,ako sa citis.Moja priatelka ma 24 a spoznali sme sa pred polrokom.Cely nas vztah funguval na dialku,lebo ona zije vo Svajciarku.Videli sme sa tak raz za mesiac,stretavali sme sa v Bratislave a tam nam bolo super,lebo ani jedna nie sme odtial.Zamilovali sme sa sialene a osudovo.Pre mna to bol druhy vztah.Viem o sebe,ze som lesba,od 17-tich.Teraz mam takmer 20.Pre nu je to ale tazke.Nedokaze to povedat nikomu,ze miluje zenu.Boji sa,co na to povedia priatelia a rodina.Ten pribeh,ktory si napisala ty,akoby pisala ona.Nema potrebu vysvetlovat,ze miluje zenu.Trapila sa nad tym celu dobu,ale aj tak sme neboli spolu denne,takze sme to neriesili.Teraz pred mesiacom a pol ma opustila.Bolo viac dovodov,ale tym hlavnym bolo prave to,ze to nezvlada.Stale ma miluje,aj ja ju,ale nechce to takto dalej,pretoze pride na Vianoce domov na mesiac a trapi ju,ze nemozeme ist napr. von s jej kamaratmi,ani ist za ruky von.Tak uz nie sme spolu a sme obe nestastne.Emma,kasli na nazory a p

Komentář ze dne: 03. 12. 2005 18:32:04     Reagovat
Autor: sladoucke_lizatko (email) - neregistrovaný
Titulek: Komentář
Jiná nejsi,jsi taková, jako ostatní. Já se třeba stydím chodit s holkou za ruce, protože nenávidím ty pohledy, jak se na nás ti lidé dívají, ale pokouším se to překousnout. Někomu to vadí a někomu zas ne. V Holandsku tam je to třeba normální. Přeji si tma odstěhovat, nebudu se muset někde skrývat a brát se za jinou.Za své city se nestyď, není to chyba..Chyba je v ostatních lidech, kteří nás odsuzují..

Komentář ze dne: 29. 09. 2005 13:58:59     Reagovat
Autor: Libor (email) - neregistrovaný
Titulek: Reakce na pěkný příspěvek
Je to krásně lidský příběh. Já podobný zažíval s klukem. Přesto příběh každého z nás je jiný. Individuální. Držím Emmě palce, přeji hodněštěstíčka. Ne každý dokáže sdílet stěstí toho druhého. Znám však lidi, kteří mě brali s partnerem moc fajn. a byli k nám opravdu přátelští ikdyž jsme o soebe byli opření třeba v čajovně:-) Jsou lidé, kteří díky svému osobnímu zranění zraňují lidé i lidé dobří. Přeji Vám, abyste potkávali spíš ty druhé. Navíc máš příležitost prověřit své přátele:-)

pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2023 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |