Tinea inguinalis

Tinea nebo epidermofycie je infekční mykotické (houbové) onemocnění kůže patřící do skupiny superficiálních dermatomykóz. 
Původcem je antropofilní houba druhu Epidermophyton floccosum, případně Trichophyton rubrum nebo mentagrophytes. 

Dermatofytózy – mykotické infekce kůže – jednotně nazývané tinea rozlišujeme podle lokalizace, tedy podle části těla, kde se nalézají. Např.:
Tinea capitis na hlavě, T. inguinalis – v tříslech v okolí pohlavních orgánů, T. pedis – plísňové onemocnění nohou atd. Ty jsou vyvolávány dalšími druhy hub, patřícími do rodu Trichophyton, Epydermophyton a Microsporum. 

Mykotickou infekci v oblasti třísel (tinea inquinalis) a kolem genitálu řadíme k sexuálně přenosným chorobám (STD).

Tinea je jednou z nejčastějších infekčních kožních chorob. Postihuje často oblasti kožních záhybů a vlhké zapářky, ale i rozsáhlé plochy na trupu i končetinách. Na jejím vzniku se kromě jiných plísní podílí i poškození kůže – především zapaření; kromě typu patogenní houby se podílí i řada rizikových faktorů (celkový stav organismu, chronická onemocnění, např. AIDS, nádory, diabetes, imunosupresivní léčba, nedostatečná hygiena, pracovní prostředí). 

Příznaky: u tinea inguinalis jsou typická rozšiřující se začervenalá ložiska a plochy s olupováním, ostře ohraničená od okolí lehce vyvýšeným, výraznějším okrajem na vnitřních plochách stehen, kde se jich dotýká šourek (skrotum), které bývá postiženo zřídka. Občas se onemocnění šíří na hráz, kolem anu a k hýždím. 

Na fotografii je oblast třísel mohutně zasažená tineou inguinalis.

Tinea pedis na nohou.

Diagnostika infekce se provádí laboratorně z materiálu získaného seškrabáním šupin z postižených míst mikroskopickým a kultivačním vyšetřením. Nejčastěji je třeba od inguinální tiney odlišit opruzení s případnou kandidózou nebo erythrasma.

Léčba je nutná, onemocnění má tendenci přecházet do chronicity a samo neodezní. Navštivte proto kožního lékaře, který vám předepíše lék na postižená místa. Jedná se o antimykotické přípravky aplikované ve formě krému nebo tinktury. U rozsáhlejšího postižení je možná i celková léčba tabletami. V zájmu úspěšného vyléčení je nutná léčba specialistou, který průběžně sleduje její úspěšnost a při selhání některého preparátu rozhodne o jiném řešení. V léčbě je třeba pokračovat ještě několik týdnů po vymizení kožních potíží, protože nedostatečně vyléčená infekce může znovu vzplanout. 
K léčbě též patří důsledná preventivní opatření jako dezinfekce všech částí oděvů, které byly v kontaktu s nemocnou kůží. 

Prevence: Především dobrá hygiena. Udržování kůže v suchu napomáhá čisté oblečení s dobrými absorpčními vlastnostmi – především bavlna, nedoporučujeme nosit v letních měsících oblečení z umělých vláken. Volná a vzdušná obuv, nepřiléhavé dobře prodyšné spodní prádlo – nejlépe bavlněné boxer shorts, do kožních záhybů aplikovat vhodný zásyp s antimykotickým účinkem.