004.cz

Miluješ mě? Nevím...

Nevím, jestli je vůbec dobré, že píšu sem. Trošku se cítím jako zbabělec, mám nějaký pocit zrady z mojí strany. Problém je v tom, že asi náš vztah klesá. Na otázku mého kluka "Miluješ mne?" teď už nedokážu odpovědět bez váhání. Nejsmutnější na tom je skutečnost, že on to cítí a je z toho hrozně smutný. Naše situace je taková, že jsme rok a něco spolu, já bydlím u něho, s ním ještě bydlí nemocná babička, kterou každý den navštěvuje jeho máma. Můžu říct, že i s jeho mámou, i s jeho babičkou dokážu dobře komunikovat. Jistě, že chci mít klid, prostě aby žádný zásah do našeho soukromí nebyl. Ale v tom je hodně všelijakých "ale". Je hodně přiblblých maličkostí, kterým jsem nevěnoval pozornost, a teď ty maličkosti mne hrozně dráždí a jdou na nervy. Zaprvé nejsem Čech a určité zvyky prostě nemůžu přijmout, i když se snažím, a často radši klidně budu po snídaní v 10 h. obědvat ve 12.00, protože jeho máma uvařila a už mne volá. Já rád chodím do bazénu, můj kluk ne, a když tam jdu, tak to zní, jako bych si šel s někým na rande. No, moc se mi nechce popisovat všechny (přiznavám, hodně blbé) situace, které se stávají. Potom z mojí strany také určitě jsou skutky, které se nelibí jemu. Při všem tom se vůbec nehádáme, nikdo od nikoho nechce žádné peníze, spolu cestujeme, dáváme si spolu dárky (a on mi vůbec dělá tak hezké). V podstatě zevnějšku je všechno v pořádku, ale v duchu občas začínám se smát a cítím se s ním častěji nervózní. Co s tím?

Alex



Ahoj Alexi,

každý pár, pokud je to pár skutečný a opravdový musí někdy zákonitě dojít k partnerské krizi. Tady bych to označil za krizi počínající. Nikoliv však krizi fatální a krizi bez řešení. Spíše by se dala charakterizovat jako typická a zcela všední.
Každý vztah dospěje jednou do stavu, kdy se láska milenecká, někdy označovaná jako láska sentimentálně romantická vytratí a některé páry to mají za to, že je láska navždy opustila a tak se rozejdou. Kdyby věděli, že takovéto romantické láskyplné poblouznění druhým nikdy nevydrží déle než rok, rok a půl a že se jedná o zákonitost u všech párů, třeba by se i zamysleli trochu jinak, než nad rozchodem.

Jsem-li zhýčkaný a sentimentální, možná trapně romantický, je nanejvýš nutné být poučen o tom, kde je zakopán pes, že každý z posledních vztahů „tak nějak vyšuměl“ a láska mi přišla „tak nějak nedostatečná.“

Vývoj vztahu je velmi složitá věc, můžeme však vytyčit tyto tři fáze jejího počátku: Velká fascinace – trvá 3-5 měsíců.Velká konzumace – trvá 5-10 měsíců.  Dekadence – začíná nejdřív po 8, nejpozději po 14 měsících.

Ve stadiu dekadence mírně poklesne úroveň sexuálního prožívání. Podstatné je, jak se s tím milenci vyrovnají. V tomto období je totiž zásadní schopnost obratné partnerské komunikace než sex. Tuto komunikační obratnost si musíme osvojit a důkladně ji zvládnout. Je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou v životě potřebujeme.

Pokud vám po roce chození přijde, že se milenecký vztah zaklesl a nehýbe se dál, pak to znamená, že jeden z vás nebo oba jste nekompetentně zareagovali na oslabení sexuality a na fakt, že jste se již sexuálně poznali.

Jakmile neznáme výraz dekadence sexuality, nebo mu nechceme uvěřit, vyrazíme proti sobě jak lvi a budem si vyčítat, jak ten druhý zavinil, že nám láska uhynula a tak se rozpadne mnoho dobrých a perspektivních vztahů.

A teď v pojmu sexuální stereotyp. Za prvé: sexuální stereotyp nedegraduje partnerskou sexualitu. Degraduje ji směšné milenectví, které chce do vztahu vnést nevyzrálý naivka, neboť se hodlá ustavičně milovat s parádou prvního měsíce vášnivé milenecké lásky.
A jsme u zádrhele. Máte za sebou spoustu krátkých vztahů, spíše mileneckého charakteru, ale člověk, jehož jste právě poznali, je někdo, s kým máte pocit, že byste chtěl být až do konce života. Doposud jste sex chápali milenecky, vášnivě, ale doba uplynula a vy jste přesto závislí na mileneckém chování. Onen závislý partner blížící se k utrápenosti navrhuje milenecké chování. Druhý je potom otrávený, neb jeho chápání je poněkud vyzrálejší a partnerství se hroutí. Nevyžadujte a nepokoušejte se zakonzervovat milenectví.  Snažte se nezničit nevšední věc tím, že z ní chceme dělat každodennost, protože pak se z ní stává věc všední.

Přibližně 9 měsíců od začátku chození vám vystačí vzájemná radost z toho druhého. Ovšem soudržnost vztahu spočívá v tom, že kromě radosti ze sebe máme i jiné ušlechtilé radosti, o kterých si spolu můžeme povídat. Homosexuální partnerství je snadno náchylné ke „korozi“, kvůli nudě, která může vztah ohrožovat hádkami, které nejsnadněji vytrhují pár z nudy a jsou tím největším nebezpečím, kterým musíme umět čelit. Pokud tě baví chodit do bazénu, je nejvýše vhodné, aby tě v tom partner podporoval, pokud přímo nebude chodit s tebou.

Miluješ mě? Nevím... - komentáře

Komentář ze dne: 10. 04. 2013 21:19:49     Reagovat
Autor: AnnieMyASun (email) - neregistrovaný
Titulek:

I když jsem v heterosexuálním vztahu, cítím to ke svému příteli velmi obdobně, a to včetně pocitu provinění že on odpovídá ano aniž bych s toho cítila něco neupřímného. Mě ale ty slova váznou v krku a on to pozná a pak se tváří ukřivděně a smutně jako: ty mě už nemiluješ. Navíc to nedokážu říct sama od sebe a neříkám miluji tě. Buď mám tě moc ráda nebo neříkám nic.
Ztrácí se pocit té intimity, té blízkosti a bezprostřednosti. Zase se hodně hlídám, tajně někoho hledám.
Jediné co můžu říct: zkuste komunikovat, třeba i nějakou psychologickou hrou jako pravda a lež. Bude nutné najít vtom stereotypu po opadnutí růžových brýlí něco, čeho si budeš na druhém vážit, pokud to překonáte, ta láska vyzraje a nebude tolik uvázaná.

pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2017 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |