004.cz

Rodinné zázemí

Lékař-sexuolog přichází často do kontaktu i s rodiči homosexuálů, což je velmi důležité a prospěšné. Výchozím bodem spokojeného a nenarušeného vývoje člověka je rodina, což platí bez ohledu na sexuální orientaci. Dokáží-li vlastní rodiče přijmout své dítě takové, jaké je, je to pro dítě velký životní vklad.

Velmi důležitá je atmosféra rodiny. Ta je bohužel někdy taková, že dospívající nabude dojmu, že něco tak nenormálního, jako je homosexualita, by rodiče nikdy neakceptovali - a sám se pak tím více brání připustit si, že je takto zaměřen. Dítě by mělo mít v rodičích oporu, ať se stane cokoli a ať je jakékoli. Pokud se k němu rodiče nechovají nepřátelsky, když u něho zjišťují určité zvláštnosti, a snaží se naopak jeho obtíže pochopit, vstupuje homosexuál na svou složitou životní dráhu daleko připravenější po stránce psychické i sociální.

Reagují-li nejbližší lidé na homosexuální zaměření člena rodiny agresivně, velmi mu tím ubližují a směřují jeho náklonnost nesprávným směrem. Buď se chlapec za každou cenu snaží o heterosexuální vztah, který nemůže mít dobrou prognózu a komplikuje tak život nejen sobě, ale i své partnerce, nebo tajně uskutečňuje intimní kontakty s lidmi, kteří mu většinou neodpovídají ani morálně, ani vzděláním, ani životními postoji. V takovém vztahu pak nemůže jít o nic víc než o pudové uvolnění sexuální potřeby a zcela chybí citový podtext, tedy právě to, co lidskou sexualitu charakterizuje a činí ji skutečně lidskou.

Chlapec, který se pod vlivem rodičů nemůže ke své homosexualitě přiznat a své city a vzrušení mužskými objekty musí skrývat, pak pod tlakem svého sexuálního pudu uskutečňuje jen příležitostné sexuální kontakty s nahodilými partnery na nedůstojném místě, třeba na veřejném záchodku. Důsledky jsou stejné jako u promiskuitních heterosexuálů - citové otupění a postupně až neschopnost navázat citový vztah. Nelze se pak divit, že chlapec, který má neustále pocit viny a cítí se jako vyhnanec na okraji společnosti, najednou řeší své problémy sebevraždou.

Zde je třeba zdůraznit:

  • Rodina nemá právo vyvrhnout ze svého středu někoho, kdo se sám ničím neprovinil a kdo sám svým sexuálním zaměřením možná trpí.
  • Rodina se má zabývat problémy každého svého člena, tedy i homosexuálního. Musí mu napomoci, aby si ozřejmil svou situaci a aby si právě na svých nejbližších vyzkoušel, že i jako homosexuál bude akceptován, že jej kvůli tomu jeho blízcí nepřestanou mít rádi.

Pro rodinu to pochopitelně není jednoduché - ale pokud to dokáže, rodinné společenství to utuží. A soudržná rodina - to je v dnešní přetechnizované společnosti rajský ostrůvek.

Rodiče jedináčka se musí smířit s tím, že nebudou prarodiči, že jejich rodina nebude mít pokračování. Nemohou přece chtít obětovat spokojenost svého dítěte problematické spokojenosti vlastní. Podle našich zkušeností se častěji se situací smíří matka, ale víme i o otcích, kteří vyšli synovi vstříc jako první.

Je správné, když si rodiče promluví o sexuálních problémech svých dětí se sexuologem. Akceptování skutečnosti pak často zklidní rodinnou atmosféru k prospěchu všech členů rodiny.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde

Rodinné zázemí - komentáře

K článku není žádný komentář
pravidla pro veřejnost odkazy rubriky posledních 100 komentářů
© 2001 - 2018 Code004 / | ISSN 1214-4452 | Inzerujte na 004.cz | Powered by phpRS |