Pohlavní příslušnost a transsexualita

Transsexualismus znamená úplně opačná pohlavní identita. A co to je pohlavní identita? Je to ztotožnění se s jedním nebo druhým pohlavím, vznikající v složitém procesu pohlavní identifikace.

Člověk se rodí s pohlavními orgány mužskými nebo ženskými. Podle utváření zevních pohlavních orgánů se provede hned po narození zápis do knihy narození (matriky) o jeho příslušnosti k jednomu z těchto dvou pohlaví. Tím je pro celý jeho život rozhodnuto, ke kterému pohlaví patří, a očekává se od něj, že se bude tak chovat a že bude i cítit a prožívat způsobem, který je charakteristický pro jemu připsané pohlaví.

Výzkumy psychologů sledujících chování rodičů a ostatních dospělých k dětem, prováděné s využitím jednocestných zrcadel nebo skrytých kamer, prokázaly, že již od prvních dnů po narození se k dítěti chováme různě podle toho, zda jde o chlapce, či děvče. Sami si této odlišnosti ve svém chování většinou nejsme vůbec vědomi. Dítě ji ale prožívá.

Zanedlouho si také dítě uvědomí odlišnost anatomické stavby svého genitálu od stavby pohlavních orgánů dětí opačného pohlaví. Tak chlapec záhy pochopí, že jeho budoucností je role otce či jiného dospělého muže, a holčička si naopak uvědomí, že její budoucností je role její matky či jiné dospělé ženy. Tak tomu bývá ve zcela normálních případech, tam, kde proces identifikace s pohlavím probíhá nerušené směrem k normální pohlavní identitě mužské nebo ženské (mezinárodně se vžil pro pohlavní identitu původně anglický termín "gender identity"). Nejdůležitějším obdobím pro její vytváření jsou první tři roky života.

Predispozice pro správný identifikační proces může být narušena vadným utvářením sexuálních center mezimozku před narozením. Identifikační proces může být také do jisté míry ovlivněn nesprávným chováním rodičů, přičemž rodiče nemusí mít ani tušení jakých se dopouštějí chyb. Například touží-li rodiče mít dítě opačného pohlaví, než jaké se jim narodilo, může se k němu otec nebo matka zcela neuvědoměle chovat způsobem jakým by se normálně chovali k dítěti s žádoucím, tedy s opačným pohlavím. Jindy sám rodič nemá zcela jasno ve své sociosexuální roli, jeho pohlavní identita je částečně nevyhraněna, i když toto narušení nezpůsobuje transsexualismus nebo homosexualitu.
Například sice heterosexuálně orientovaná, ale ve své pohlavní identitě nepevná matka mívá problémy s tím, jak se vyrovnat s rolí tradičné očekávanou od ženy. Podobně otec může mít problémy se svou mužskou sociální roli, i když jeho sexuální orientace je i plně heterosexuální. Takové chování se potom může odrazit i v nevyhraněném přístupu k dítěti, nebo dokonce v přístupu odpovídajícím opačnému pohlaví.

Všechny tyto uváděné vlivy mohou být velmi jemné a jak rodiči, tak ostatními lidmi v běžném životě zcela nepozorovatelné. Jindy jsou naopak velmi nápadné. Despotický nebo naopak zcela neprůbojný otec tak může být pro syna odpudivým identifikačním vzorem (nevybízí, nemotivuje jej k následování v životě), stejně odpudivým komplementačním vzorem je pro dceru (nevyvolává touhu mít jednou v životě za partnera muže podobných vlastností). Podobně příliš tvrdá matka nevyvolává u syna touhu spojit svůj život s podobné nelaskavou osobou. Vývoj syna narušuje také matka, která příliš silným citovým poutem synovi znemožňuje, aby své city věnoval ještě jiným lidem.

Kromě uvedených příčin existují pravděpodobně ještě další faktory nám dosud neznámé, které proces identifikace s pohlavím také ovlivňují.

Jestliže tedy proběhne proces identifikace s pohlavím zcela opačně, než by odpovídalo utváření pohlavních orgánů, vzniká zrcadlové obrácená pohlavní identita a hovořme o transsexualismu.
Transsexuální muž se cítí být ženou se vsím všudy. Chce se jako žena chovat, jako žena vypadat, žádá o "přeoperování" pohlavních orgánů, protože ty, se kterými se narodil, pociťuje jako zcela cizí pro svou bytost. Chce změnu úředního zápisu o pohlaví. chce se vdát a být heterosexuálně orientovanému muži normální manželkou a matkou jeho dětí.
Naopak transsexuální žena se chce chovat a vypadat jako normální muž, také chce být "přeoperována", změnit zápis o pohlaví v matrice. Chce se oženit a být normálním manželem nějaké heterosexuální ženě a být otcem jejích dětí.

Na rozdíl od homosexuálů není obrácená sexuální orientace (tj. fakt, že se takové ženě libí ženy a takovému muži že se líbí muži) pro transsexuála obvykle zásadně důležitá. Spíše je pro ně přirozenou součástí zrcadlově obrácené pohlavní identity. V ojedinělých případech dokonce nemusí byt tato orientace s identitou v souladu. Známe totiž vzácné případy tzv. asexuálních transsexuálů, kterým o pohlavní život vůbec nejde jsou zcela frigidní. Jde jim jen o sociální roli opačného pohlaví. Existují dokonce i tzv. homosexuální transsexuálové, u nichž je sexuální orientace v rozporu s požadovanou sociosexuální rolí.Mají-li mužské pohlavní orgány, dožadují se jejich "přeoperováním a změny úředního statutu na ženský, ale současně chtějí i po takové změně milovat ženy, takže by výsledkem změny pohlaví byla vlastně homosexuální žena. Naopak homosexuální transsexuálka i po přeměně pohlaví touží milovat muže, takže vzniká něco jako homosexuální muž.

Potřeba moci se chovat v souladu se svou opačnou pohlavní identitou bývá u transsexuálů velmi naléhavá. Už jako děti litují, že se nenarodili s opačnými pohlavními orgány. Krize se přiostřuje v dospívání a bývá prožívána neobyčejně bolestně. Neschopnost těchto lidi včlenit se do sociosexuální role určené matrikou ("gender dysphoria syndrom") je někdy tak těžká, že se v některých specifických případech rozhodne vyhovět pacientově žádosti, doporučí se chirurgický výkon a následnou změnu zápisu v matrice. Je zřejmé, že žádná operace nevede k dokonalé přeměně z lékařského hlediska. Výsledkem zůstane jedinec do značné míry tělesně poškozený. Zisk v oblasti duševního zdraví je však někdy tak velký, že u některých transsexuálů stojí za takové poškození tělesného zdraví.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde