Hněv a hádky

Krotit hněv je základní umění života, a kdo se ho krotit naučí, splavně vyjde z mnoha nesnází. Naštve vás totiž mnoho lidí a věcí na světě. Ano, nejen lidé, ale i věci dokážou jednoho rozčilit. Hněv nás provází od chvíle raného dětství, kdy dostaneme první pohlavek, až do pozdního věku, kdy se jako vetchý stařeček zlobíme na vetchou stařenku a dupeme do země nohama, které nás jinak už sotva udrží zpříma a rovnovážně. A hněv nás popadne i vůči naší velké lásce ve chvíli nejkritičtější. Situace, kdy chlapec poplete křestní jména a místo Oldřichu vám po sladkém polibku řekne Františku, není vymyšlená humoristy. To se už mockrát stalo. Pak teprve uvidíte, co dokáže hněv!

Zlost a hněv vás mnohokrát v životě ukrutně zesměšní. Nehádejte se v restauracích, ve veřejných dopravních pro středcích, nehádejte se s kolegy v práci a nehádejte se v hněvu se svými nadřízenými, jakož i podřízenými. Po každé akci podmíněné hněvem nastane stav mrzení, po mrzení stav udobřování. A za všechna ta pokoření v těch dvou stavech hněv opravdu nestojí.

Zvláště pak ne v milenectví, když chodíte s chlapcem a ve hněvu obvykle žárliveckém něco ostrého pronesete.
Hněvem nelze nikoho vychovávat, protože nezkrocený hněv je hulvátství, a hulvátstvím lze těžko někoho vést ke slušnosti.

Není frajer ten, kdo dokáže vymlátit hospodu, ale zcela naopak ten, kdo v sobě takové hnutí potlačí.
Vždy byste se od mládí měli učit krotit vztek, protože zlost napáchá ještě horší škody než mutageny v alkoholu a cigaretách.

Nejhorší je zlost v rovnoprávném páru. Mou zlost si přece milovaný kluk nedá líbit a odpoví mi na ni také zlostí. Nastane řetězení zlosti, a tím i nárůst vzájemného nepřátelství.

Existuje opatření, kterým lze minimalizovat párovou zlost, a nazývá se likvidace na tři doby:

Ne likvidovat sebe ani milovanou osobu, ale právě jenom tu zlost. Tenhle druh léčení vychází sice z nouzového, avšak zřejmě reálného chápání zlosti: že mi totiž zlostný výpad občas ujede, i když jsem jinak silák jako hrom.

Uveďme si (a trochu zjednodušme) situaci, kdy jeden rozbije sklenici s vodou a druhý mu hněvivě zasyčí do ucha: "Nešiko!"
Chyba. Správně ho měl uklidnit: "Nic si z toho nedělej. Já už provedl mnohem horší věci!" Zareagoval však špatně a zlost byla na světě.
Na ujetou zlost dokáže reagovat bez zlosti pouze vytrénovaný profík. Takový profík by s neochvějným klidem řekl: "Ano, miláčku, jsem hrozný nešika. Buď tak hodný a ještě mě za to nakopni!"
Normálního člověka naštve ta hrozná nespravedlnost, že byl napaden, ačkoli chudák v jedné ruce třeba ještě drží láhev s vodou, ve druhé sklenici, horko je jak na Sahaře … takže naštvaně odsekne: "Mlč! Už ani slovo!" A zhurta ještě dodá: "Hajzle!"
Teď by měla začít zmíněná likvidace na tři doby. Druhý nesmí agresivitu rozvíjet a pokračovat v ní. Nyní musí střet zlikvidovat a říct třeba: "Jsme my to ale blbečkové!" Druhý musí střet ukončit, protože ho začal.
Neboli ač neradi, přece jen dovolujeme první dvě doby střetu. V té první jednomu partnerovi hněv ujede a on vyštěkne, ve druhé době se jeho protějšek neovládne a odštěkne. V době třetí musí ten, kdo začal, podat ruku ke smíru a partner musí smír přijmout. Nejlépe je hodit všechno do legrace.
Jakmile si se svým partnerem tento postup nacvičíte, láska se vám vybarví do krásně růžového odstínu, protože teprve vztah bez "tupohlavých" hádek a sporů je ta pravá nádhera tohoto světa.

Vztah, kde se neurvale pohádáte, pak se usmíříte, pomilujete se a znovu se pohádáte, to není milenectví, ale tragikomický kabaret.

Nedokážeme-li tedy zkrotit nějaký nával vzteku, musí alespoň nastoupit likvidace zlosti na tři doby.
A jednou provždy si zapamatujte, že kluk, který umí krotit hněv, je obvykle člověk ukázněný, a nikoli nedostatečně zamilovaný cynik. Je to výmysl a lež, když se tvrdí, že ten, kdo opravdu miluje, není k ničemu lhostejný a pořád jen hoří jako troud.

Když přestanete se svým přítelem soucítit, přestanete ho také brzy milovat.

Mnoho odpovědí na své otázky získáte v archívu starších diskuzních fór webu, pro toto téma zde