Jak jsme tak s Petrem bloumali novým Jeruzalémem, dostali jsme se do ortodoxních čtvrtí. Všude tam svítily jenom synagogy, zatímco v ostatních domech byla ještě tma. Ortodoxními čtvrtěmi jsme se nechali zcela pohltit. Tak se přihodilo, že když jsme jednu z nich opustili a ocitli se na rušné třídě, vůbec jsme nevěděli, kde jsme. Že jsme v Jeruzalémě, to ještě bylo celkem jisté, ale kde v tomhle městě, to jsme netušili.
Letošní, v pořadí už desátá, přehlídka evropských filmů byla zase trochu jiná než předešlé ročníky. Především svým rozsahem (42 celovečerních snímků) a potom projekcemi - mimo tradiční filmová města (Praha a Brno) v Ostravě, Olomouci a Plzni. Změna nastala i ve volbě nového sálu (za zatopené kino 64 U hradeb). Kino Aero na pražském Žižkově se vedle již osvědčené Lucerny stalo skvělým hostitelem právě evropské filmové přehlídky.
Maďarsko je země zaslíbená. Na Balaton, největší jezero střední Evropy, se vracíme s přáteli již několik let. Za tu dobu jsme pochytili několik maďarských slovíček a pokaždé se těšíme na perfektní gastronomii, sympatické lidi a mírně skromnější způsob života, než jaký známe u nás.
Pomalu se stává tradicí, že náš team vyráží každoročně pocítit pohostinnost a příznivé klima balatonské části Maďarska, země, které se cestovní ruch z Čech poslední roky vyhýbá ve prospěch přímořských států. Takže se paradoxně mnohem častěji setkáte s návštěvníky německými, rakouskými či holanskými. Ale je tam krásně, zvlášť květen je pro výlet jako stvořený, probouzející se příroda, velmi málo turistů, teplo, nízké ceny.
Některé tradice jsou moc příjemné, novověká zvyklost MageoMeetingů obzvláště - byla by ohromná škoda nepokračovat v řadě přátelských setkání. A vracíme se na půdu Pardubic, tady jsme se viděli v '97, ještě za fungování Life Klubu... vzpomete si někdo?:-)
...nebyl až tak komorní, ale o to zábavnější. Malou reportáž a pár fotek najdete tady.
28 kluků, exkluzivní skupinka, výborná atmosféra, rafinované hry, při kterých se každý dozvěděl mnoho nového... a prostředí, které nezklamalo. To byly Velikonoce 2-004.
Po úspěšné a veselé akci z loňského roku jsme se rozhodli uspořádat akci Balaton i letos. A to 15. až 22. července 2000 a v osazenstvu rozšířeném... Nemám na to, abych napsal kompletní reportáž. Bylo toho mnoho, zajímavá směska pocitů a emocí. Netroufám si tvrdit, že šlo o Lovehouse generálku, ačkoliv mnohé náznaky by tomu odpovídali.
Co je to za nápad jezdit v září na sever! Chladno, slunce už nemá sílu, proboha, co tam kdo může chtít. Ale předchozí zkušenosti některých ze členů výpravy byly vynikající, na jaře jsme zamluvili holiday house na ostrově Langeland, mezi Fynem a Sjaelendem. A Langeland je příhodné jméno, ostrov je dlouhý asi 80km a široký kolem deseti.
O víkendu jsme navštívili velmi přijemné letovisko na břehu sečské přehrady na chrudimsku... úžasné. Pohoda, nádherné prostředí, všude okolo lesy... přesně vhodné pro výjimečné opuštění cofočenského rituálu a připomenutí si událostí před skoro dvěma tisíci lety...
Avizované místo srazu na vlakovém nádraží mě původně přivedlo na myšlenku jet vlakem. Útlum ČD však způsobil, že nezbylo než zvolit bus. Naštěstí centrální punkt je Hradci společný a odpadly obavy z bádání nad místní dopravou. Překvapivě husté busí spojení Praha – HK v sobotu dopoledne nehrozilo nutností předem shánět místenku, což mě velmi potěšilo.
Jako cestu kolem světa charakterizoval Fero Fenič svůj letošní filmový festival. Do jisté míry to platí i o sekci Jiný břeh, jež přinesla 20 celovečerních a 3 dokumentární filmy z posledních let. Za osm dní jsme mohli v sále č. 4 multiplexu Slovanský dům navštívit spolu s hlavními představiteli gay a lesbických filmů 13 zemí!
Letošní jubilejní Febiofest se opravdu vydařil. Diváci znovu trhali rekordy, celebrit z řad režisérů i herců bylo nespočet a ohromný úspěch měl i hudební klub v prvním patře Slovanského domu s každodenním programem world a ethno muziky, který byl i místem setkávání a občerstvování, což je na festivalu nezbytná záležitost. Uvolněnou atmosférou, tančícími páry pod pódiem, levným pivem a především mladým publikem, tak připomínal letní hudební festivaly.
Horko, skvělý sportovní areál a tisíce gayů a lesbických žen v ulicích. Tak přesně takhle to vypadalo na konci července v Mnichově na dalších Eurogames.
Na přelomu května a června jsem se letos zásluhou svého zaměstnavatele dostal poprvé do Izraele. Oficiálně jsem jel na měsíční postgraduální kurz, soukromě jsem se jel podívat, jak se žije v zemi, kde je stejně vysoká míra tolerance jako intolerance...