Mám v tom strašný zmatek, nevím, ač jsem si sám přiznal, že mě momentálně zajímají hlavně kluci, kdo vlastně jsem. Holky jsou pro mě stále "kapitolou", které se schválně radši moc nevěnuju, hrozilo by totiž, že se do nějaké doopravdy zamiluju a pak by byl s klukama konec a nejsem si jist, že to je to, co chci...
Já už nevím, jak dál. Občas na mě přijde deprese, mám špatné myšlenky. Mam totiž strach, co řeknou rodiče na to, že jsem homosexuál, strach z toho, že mě přestanou mít rádi. Ještě mám strach, že zůstanu sám, že si nikoho nenajdu - výběr je tak malý... Je mi 18, sice tady ve městě máme gay club, ale nemám odvahu tam jít.
Mám téměř patnáctiletého syna. Je velmi hodný a nikdy s ním nebyly problémy. Trvá to už asi rok, co se dosti uzavírá do sebe. Velmi málo komunikuje a je stále zavřený u sebe v pokoji. Přikládala jsem to jeho věku a pubertě. Minulý týden si mě zavolal jeho učitel tělocviku a sdělil mi pravý důvod.
Potřebuji pomoc nebo se z toho zblázním, jsem gay už od narození a je to k zešílení. Měl jsem už několikrát sex s jedním klukem, který je o sedm let starší než já. Mně je teďka blbých dvacet. Jsem do něho cvok, ale on mne jenom využívá. Chci s ním mít vztah, ale jemu jde jen o sex a už mi z toho leze na nervy.