Fáze nejtěžší - sebepřijetí

I bez velké podpory okolí si mnoho gayů do 20. roku věku začne plně uvědomovat svou sexuální orientaci. Ačkoli nikdy nelze u nikoho předpovědět průběh formování sebepřijetí, lze pozorovat množství životních okamžiků, které jsou typické pro dospívání mladého gaye i lesbičky. V následujících bodech si vysvětlíme, jak mladý gay prožívá uvědomování si své odlišné orientace a co je pro toto období typické. Je však možné, že se nemusíte shodovat s žádným z těchto bodů. Každý je individualitou a platí to i při formování sebeuvědomění. Tyto problémy se sebeuvědoměním a sebepřijetím se vás nemusí vůbec týkat. Někteří psychicky křehčí jedinci by mohli mít z této kapitoly pocit, že být gay znamená projít těmito nepříjemnými obdobími a tato kapitola by v nich mohla vyvolat pocit zoufalství či deprese. Každý odstavec vnímej tak, že může i nemusí platit na tebe nebo že může nastat i pravý opak.

První pozorování. Chlapec může dostávat zpětné vazby ze svého okolí, že se nějak odlišuje, dokonce ještě dříve, než si vůbec začne uvědomovat přitažlivost ke stejnému pohlaví. Dříve, než vůbec porozumí pojmu "nekonformita s pohlavní rolí", získává jednoznačnou informaci, že odkloněním se od chování ostatních chlapců riskuje odmítnutí, popichování a útoky. Nekonformitou s pohlavní rolí rozumíme to, že každý chlapec je vychováván ve smyslu heterosexuálním a očekává se od něj, že se chová jako typický muž, nemá zženštilé chování, hraje fotbal, dělá to, co se k chlapcům hodí, vytvoří láskyplný vztah se ženou, bude plnit roli otce svých dětí. Je na místě poznamenat, že ne všichni chlapci, kteří nejsou konformní s maskulinními stereotypy, jsou gayové, stejně jako mnoho gayů se v dětství necítilo odlišně od jiných kluků. Někteří si až do období adolescence nejsou vědomi přitažlivosti ke stejnému pohlaví. S jejím uvědoměním pak může přijít tvrdé poznání, že homosexualita je vážné porušení pohlavních rolí. Především tehdy, žije-li v restriktivní rodině, kde slýchává slova o teplouších a buzerantech.

Konflikt s vlastním sebeobrazem. Ony výrazy jako buzerant, teplouš nebo homouš, které vnímá jako hanlivé, se však najednou váží k jeho pocitům přitažlivosti k jiným mužům. Uvědoměním si toho vzniká vnitřní konflikt – zatímco chová milostné city a sexuální touhy ke svým přátelům, naučil se tyto pocity spojovat s nemocí, hříchem a odporem.

Zmatek a stud. Vzhledem k tomu, že nechce být vnímán jako nemocný, špatný nebo odporný, může být dospívající gay velmi zmaten, neboť se nemůže vymanit svým přirozeným touhám. Protože ho muži stále přitahují, je možné, že se smíří s tím, že je nemocný a špatný. Jelikož má strach z odhalení, skrývá své pocity. V jiném případě může předpokládat, že pokud je gay, musí se oblékat a vyjadřovat určitým způsobem – představí si onu zkarikaturovanou postavu zženštilého hošana s kabelkou a teploučkým hlasem, jež neodpovídá drtivé většině normálních gayů.

Popření. I v případě, že se mladý gay neidentifikuje s pocitem, že je "odporný", může s tímto pocitem bojovat. Může se pokoušet skrývat svůj zmatek homosexuálními vtipy či urážkami svých přátel, kteří projevují něžnost či zájem, čímž probouzejí jeho vlastní pocity. V této chvíli se může stát zarytým homofobem. U homofobů je to časté, ale celkově menšinové.

Poznávání skutečnosti. Po sexuálním zážitku se stejným pohlavím dospívající gay může předpokládat, že homosexualita je pouze stádiem – byl vzrušený jen proto, že nebyla k dispozici dívka. Pokud ho přitahuje jeho blízký přítel, domnívá se, že je to výjimečný případ, protože ho má skutečně rád, a to přeci ještě neznamená, že je gay – identifikuje se jako bisexuální. Ačkoli někdo může vést uspokojující život v roli bisexuála, pro mnoho lidí je snadnější stylizovat se do role bisexuální, než plně přijmout sexuální orientaci ke stejnému pohlaví. Více o bisexualitě se dozvíte na stránkách http://homosexualita.004.cz. Bisexualita se stává berličkou v překonávání nežádoucí homosexuální orientace. Mnoho gayů žije s představou, že pokud se budou stylizovat do bisexuální role, mají větší šanci vyhnout se odmítavé reakci, pokud by vyšla na světlo světa jejich náklonnost k mužům.

Pokusy o změnu. Po nějaké době mladý gay pochopí svou homosexualitu. Pokud bude mít strach z odmítavé reakce, bude si přát svou orientaci změnit, aby nikomu nemusel vysvětlovat, jak to s ním vlastně je. Zejména se jedná o rodiče, neboť strach, jaká bude jejich reakce, je v této situaci téměř všudypřítomný. Někteří zkouší scházet se s děvčaty nebo se dokonce ožení. Je také možné navštívit odborníka. Pokud mladý gay nalezne někoho, kdo ho bude provázet vlastními pocity, může správně porozumět své sexuální orientaci a záhy pozná, že není špatný, nemocný ani odporný.

Smutek nad ztrátou heterosexuálního sebeobrazu. Když pokusy o změnu nefungují, může se stát, že bude popírat svou homosexualitu až do konce života, nebo zjistí, že ji nemůže již déle popírat, ale cítí se stále špatně. Je to nebezpečná fáze, neboť na této křižovatce se ocitá velmi blízko sebeakceptaci, ale zároveň je v ohrožení sebevraždou. Může prožívat období beznaděje, neboť ví, že se nemůže změnit a zároveň si nedokáže představit, že by se jako gay někdy mohl cítit dobře. Tato fáze nemusí být postřehnutelná či může chybět úplně. Pokud rozpozná vlastní sexualitu, může mít již dostatek znalostí a o změnu se nepokouší, rovnou nastává sebepřijetí. Někteří gayové dokonce cítí pocit štěstí a mají radost z toho, že již ví, jací jsou.

Sebepřijetí. Poznávání jiných gayů může rozptýlit mnoho negativních obrazů a stereotypů. Mladý gay zjišťuje, že existují různé typy homosexuálních mužů a že nemusí být konformní s určitým image. Pozitivní citově naplňující sexuální zkušenost ho může upevnit.

Coming out. Přiznání sexuální orientace sám sobě je prvním krokem v procesu coming out. Jedinec postupně odkrývá svou sexuální orientaci širšímu okruhu přátel, heterosexuálům i homosexuálům. Jak se začíná cítit lépe se svou identitou, otevře se i své rodině. Coming out je v podstatě celoživotním procesem. V každé nové situaci gay zvažuje, zdali se otevřít či nikoli.

Navazování vztahů. Akceptace a coming out často vedou k otevření dřívějších adolescentních témat týkajících se identity – toto období bývá také nazýváno "druhá adolescence" sexuálních experimentů. Mladý gay během procesu coming outu prochází v podpůrnějším prostředí vývojovými stádii, které neprožil v adolescenci. Upevňuje svou separaci od rodiny, navazuje intimní přátelství s vrstevníky a začíná se cítit svobodněji se svou sexuální orientací. Postupně se učí navazovat kontakty s jinými muži, jak se scházet, jak iniciovat sex, jak projevit o někoho zájem a jak ho také odmítat. Přesvědčuje se o své schopnosti přiblížit se ostatním, posiluje vnímání sebe sama jako mladého muže, který je gay. Pomoc se seznamováním naleznete v projektu Balírna 004.

Vyrůstání v homofobní kultuře se může podobat vyrůstání v dysfunkční rodině, a to i v případě, že nejsou přítomni zneužívající rodiče, neboť homosexualita může (i nemusí) být spojena s utajováním, pocity studu a sebeobviňováním. Ve většině rodin se vůbec neuvažuje o možnosti, že by dítě mohlo být gayem.

Heterosexuální předpojatost znemožňuje, aby se dospívající gay mohl obrátit na své rodiče, když se cítí zmaten svou sexuální orientací. Bez důvěry k nějakému dospělému může své pocity potlačovat, snažit se je změnit a následně se obviňovat za svá selhání. Proto se doporučuje začít s coming outem u kamarádů. Nedostatek rodičovského porozumění, kterým mnoho dospívajících gayů trpí, je velmi blízké citovému týrání zneužívajících rodin. Rodiče dospívajících gayů zdaleka nemusí být zneužívající ani homofobní, přesto však jen minimum z nich otevřeně o homosexualitě svých dětí hovoří a akceptuje ji. Dítě ani netuší, že by někdo mohl mít zájem sdílet jeho pocity. O akceptaci gaye vlastními rodiči píšeme v tématu rodice.004.cz. Pro rodiče, které mají problémy s porozuměním vlastním dětem, jsme připravili projekt "Můžeme porozumět?".