to je tak smutný a zároveň dojemně legrační - celé kino se směje s takovým tím "to dobře chápu":) U Jacka jak se mu narodí syn a tchán si z něj dělá posluhovače - a ten Jackův úšklebek na tchánovu poznámku, že bude chlapeček po něm...to je taky takový smíšený...ach jo.Setkání Jacka s Ennisem - pohled na vyděšenou Almu - to už jsme tady probírali. Jak pak přijdou nahoru a chudák Alma...trpím s ní:) A oni ty spokojené výrazy...a pak Jackova změna chování - najednou nemyslí na nic jiného, než jak zdrhnout, Almu vůbec neposlouchá...a když jí pak vyloženě vrazí tu dceru do náručí a Alma se pak rozpláče...jedna z nejsilnějších scén ve filmu...Pak s Jackem v motelu: "Vážně jsem netušil, že na to zase vlítnem...pak to přiznání, že popravdě letěl jako čára...a Ennis tak spokojeně ukolébaný...to jsou krásné scény. S tou harmonikou - to si ještě vzpomínám, jak poprvé Ennis na to: "Kdybych já měl štěstí, tak by byla vejpůl":D (pochopila jsem až na druhé projekci:-)) A Jac