Ahojky, no mně právě ta scéna po rvačce na té oslavě - ohňostroj - přišla až příliš kýčovitá - takové to "já hrdina", ale dá se to vnímat i tak, jak říkáš...Setkání Casey s Ennisem v restauraci je úžasně zahraný a ještě mnohem silnější náboj by to dostalo, kdybychom věděli, kde Ennis skutečně takovou dobu byl...;o) Mě zatím nejvíc dostávají ty scény, jak jsem o nich psala...teď jsem si ještě víc vychutnala tu hádku u jezera, jak Ennis sarkasticky navrhuje Jackovi, že si adoptují dcery a budou spokojeně žít, whisky jim poteče proudem...ta drsná slova pak...Na druhou stranu pošťucování kvůli harmonice při setkání po 4 letech je taky něco úžasného - člověk se směje a zároveň pořád cítí takový tlak...ticho před bouří. Na Bleskově je hezká diskuse - trošku se tam pouštějí do pana Franty - dal sice 8/10, ale těmi poznámkami diváky nějak rozčílil...:) Jsem ráda, když čtu, že víc lidí o tom filmu musí pořád přemýšlet a vrací se několikrát denně myšlenkami k hrdinům snímku...