A ještě něco, ta scéna u ohňostroje, kdy se Ennis postí do rvačky s těma somrákama... ten Ennisův nával vzteku, měl jsem pocit, že vůbec nešlo o to, že by chránil ženu s dětma, byl to vztek na svět, který mu bránil projevit ten nejhlubší potlačovný cit... ten obraz jak stojí na pozadí zářícího ohňostroje, svírá ruku v pěst a upírá pohled na Almu, jako by i ji obviňoval z toho, co se stalo...