Pokud jste dostatecne vnimavy a shlednete zaver posledniho setkani Ennise s Jackem na brehu pozdne srpnoveho jezera, pochopite. Jako recese ale jinak dost dobre. Snimek ma zhruba od devadesate minuty tak ojedinelou temer stochastickou dejovou linii, ze k rade spekulaci muze svadet. Presto - puvabem BBM prave zustava onen od pocatku nezastirany nezajem rezisera a scenaristu dramatizovat predlohu jako logicky sled obrazu a tak ona zvlastni abstraktni atmosfera jinak nesmirne prirozenych az prostinkych avsak velice zivotnych scen, je pro vnimaveho divaka zrejme tim nejvetsim darem filmu. Nuti ho premyslet, nuti ho zcela bezdecne a nenasilne citit a zit s postavami, strhnout se pribehem. A je preci tak krasne vsechno nevedet, a jeste krasnejsi vedet, ze neco mi zustane navzdy utajeno... Myslim, ze tuto trochu intimity si tento nesmírně lidský příběh opravdu zaslouží.