Jinak vám všem díky, ovečky moje :-)Aspoň že někdo to ocení, když tu na mě SV o půl jedné ráno bezmála řval ( což jinak nemá ve zvyku ani doma, ani v práci, ani nikde jinde ) : "Pojď si lehnout, krucinál! Ennis s Jackem čekali na šťastnej konec osm let ( myslel tím od vydání povídky - taky ji četl ), tak to snad do rána vydržej!" "Nevydržej, a holky taky ne, chtějí na to jít znova, tak potřebujou protilék, a navíc to byl původně vlastně tvůj nápad, tak klid! Nehledě na to, že na šťastnej konec čekaj už od třiašedesátýho...&q uot; Ale přitom mi celou dobu stál za zády a hltal každé slovo, napnutý jak kšandy :-)"Paráda, konečně mají klid a my taky..." zkonstatoval na konec...Aby se nedivil...:-)))Mome ntálně mě taky stíhají školní starosti, ale že by to mé múze dělalo hlavu, to se nedá říct.Jenom se děsím toho, co nastane, až budu mít víc času, nerada to říkám, ale právě ta proklínaná práce, škola a ostatní mě udržují aspoň zdánlivě fungující.A to už mi v hlavě teď straší pokračování, které je sice o dost dramatičtější a hrdinové se budou trápit ( ale ne kvůli sobě, a vše se zase v dobré obrátí, tak žádné strachy, já bych je stejně nedokázala trýznit, Annie je podle mě normální sadistka ), ono by bez nějakého toho mráčku na obloze nebylo až tak moc o čem psát, protože o idylce se dá napsat právě jen těch pár stránek, které jste už přečetli.Takže pokud chcete další verze toho, co mohlo být ( Co to kecám? Co BYLO!!! ), tak dejte vědět.A pošlete mi kytky na pohřeb, až mě SV jednoho krásného dne zabije - jak se dívám ven, dneska by to šlo :-)))Sice ten nápad vzešel původně od něj, sice se mu to líbilo, sice mi řekl, že je na mě pyšný, ale stejně si myslím, že to už nemůže dlouho trvat...:-)