Holčičky moje, já milostné scény psát neumím, to o sobě vím už léta.Nehledě na to, že jsem to slíbila dát přečíst i SV a nerada bych, aby ho kleplo :-)Snad někdy najdu tu odvahu a pokusím se sáhnout na dno svých vyjadřovacích schopností, ale musím říct, že i když se mi scény s fyzickým kontaktem Ennise a Jacka ve filmu líbí moc a moc a zpočátku jsem žehrala na to, že jich tam není víc a otevřenějších, pak jsem si postupem času uvědomovala, že právě ta jistá zahalenost a náznakovitost ( a nejen co se milostných scén týče ) je právě to, co dává tomu snímku takovou sílu.Jak to psal T. Baldýnský v té recenzi, člověk by čekal sáhodlouhé dialogy o hloubce vzájemných citů, strhující vyznávání lásky ( pokud možno na kolenou ), explicitní milostné scény, konec šťastný nebo vypjatě tragický - to mě trochu zarazilo, protože se mi zdá tragický ažaž, ale pak mi došlo, že myslí konec klasicky slzyždímající ( a díky Bohu a Angovi a spol., že to tak neudělali, protože po zhlédnutí scény, kdy Jack umírá Ennisovi v náručí - případně naopak - bych si nejspíš rovnou dala horkou koupel s balíčkem žiletek ).A právě díky tomu, že u toho filmu je všechno jinak, než na co je člověk zvyklý a co by očekával, vycházíme z kina s pokleslou čelistí a životem naruby.Takže milostné scény se nekonají, alespoň tentokrát ne, ale pár něžnějších gest jsem tam propasovala a konec taky myslím v tom smyslu vyznívá nadějně :-).A protože mám teď shodou okolností trochu čas, půjdu na tom ještě trošičku zapracovat a s trochou štěstí by to snad během dneška mohlo být.