Pavle, vítám Tě zpátky mezi námi feťáky, ale se třemi projekcemi na tom ještě nejsi tak zle :-)Jo, já jsem začala děkovat osudu za svůj "fuckin´good life" a toho svého po BM, předtím to byla milá, ale přece jen samozřejmost a teď se často přistihnu, že uprostřed práce nebo ve škole najednou přemýšlím, zda je O.K. a nakonec mi to nedá a jakmile to jde, tak mu volám nebo píšu mail.A připadám si jako v pitomém seriálu, když se mu desetkrát denně vrhám kolem krku.On na to vždycky tvrdí, že je to proto, že Ennis a Jack jaksi nejsou po ruce :-), no je na tom trošku pravdy, ale SV na tom rozhodně netratí, protože má sám pro sebe všechno, o co by se jinak museli dělit všichni tři.Stejně je zvláštní, jak ten film spoustě lidí zamával se životem, jako mé spolužačce, která konečně našla odvahu oslovit kluka, který se jí už léta líbí a ona doteď neměla odvahu mu to říct.Po projekci BM prohlásila, že se raději na pár minut ztrapní, než by celý život litovala, a riskla to ( a podařilo se ).Díky vám, kluci!
Co se týče té lítosti s jednotlivými hrdiny snímku, při první projekci jsem se příliš soustředila na ty dva hlavní, než abych si všímala těch dalších.Pak při opakování mi docházelo, že peklem si procházeli všichni, byť ne každý se stejnou intenzitou a stejným způsobem.A pohled na plačící Almu s dcerkou v náručí, když se dívá za odjíždějícími Ennisem a Jackem, mě ničí, třeba ne tolik jako scéna loučení na konci léta 63 nebo po rozvodu nebo poslední setkání Ennise a Jacka nebo flashback...doplňte si další sami, je jich moc :-).Stejně tak večeře o Díkůvzdání, kdy člověk vidí, že to v ní ještě po těch letech všechno vře a pochopí, že Ennise opravdu milovala a zřejmě miluje pořád.SV, který z duše nesnáší, když se někomu ubližuje, zprvu zuřil na Ennise, že ubližuje Jackovi, pak na Jacka, že Ennisovi neřekne, co skutečně cítí, poté na Aquirra a Newsoma, že ubližují Jackovi, pak na Ennise a Jacka, že podvádějí manželky, pak na Ennise, že ani po rozvodu se nic nezmění, násle