Pojednou jsou tu chvíle, kdy osamělost se po mně sápe a tebe nikde nevídám.
Pojednou jsou tu chvíle, kdy hlavu skláním a vyčerpaně jen zvuku vlastních slz naslouchám.
Pojedn ou jsou tu chvíle, kdy úzkost mě svírá a nedá mi spát, že má léta nejlepší jen okolo mě prochází.
Pojednou jsou tu chvíle, kdy jen tiše stojím, do očí se ti dívám a jejich zář mě zamrazí.
Ta zář očí tvých, svěží vítr ve větvích...

Najed nou přichází čas, kdy tep neklidně mi buší a já budím se ze snů divokých.
Najednou přichází čas, kdy cítím se bezmocně jak dítě, když ležím v pažích tvých.
Najednou přichází čas, kdy zloba mě zmáhá, před temnotou utíkám a pláč je to jediné, co mi neschází.
Najednou přichází čas, kdy jen tiše stojím, do očí se ti dívám a jejich zář mě zamrazí.
Ta zář očí tvých, polibky na skráních...

Refr én : Kéž bys jen teď tu se mnou byl,
novou sílu do mých žil vlil.
Jedinkrát stiskni mě v náručí
a štěstí nikdy neskončí.
Tou pravou cestou půjdeme dál,
kdo by se po tvém boku bál?
Nic než dojít na konec nám nezbývá,
tvoje láska jako stín na mně ulpívá!
Netuším, co dělat mám, když věčně bloudím v tmách
a škrtám sirkou nad sudem, v němž skrývá se prach!
Když tvoje paže mě objímá,
tak věčnost pro nás začíná!