Mariňák je pravý lék na naše chorá srdíčka,
do kina si to dnes šine asi půlka městečka.
Ve švech praská biograf, nikde kousek místečka,
jak jinak, když tam AJ běhá žhavou pouští bez trička!
Těm, kdo čekali střílečku, ve spánku hlavy padají,
že "Santa scénka" konec nemá, v to ostatní doufají.
"Luc ifere, králi pekel, klidně vezmi si mou duši,
dej, ať na chvíli jsem naftou, co na AJ prší!"
A o pár dní později sedíme v kině znova,
na koni k nám přicválal sám Giacomo Casanova.
Z údivu já nevycházím : Heath se směje, žertuje,
tři postele za noc střídá, se Siennou šermuje.
"Toh le že má být náš Ennis?" na plátno oči vyvalím.
"Pro č ti zapšklí páprdové Oscara mu nedali?"
Zvol na domů vracíme se, nechce se mi, nechce,
tuším, že mě Nemesis nepotrestá lehce.
Je hodina po půlnoci, nad učením se hroutím,
v myšlenkách svým profesorům s rozkoší krkem kroutím.
Kačka píše, že Ravenuska má zas nový klip,
jdu se na něj mrknout, snad pak mi bude líp.
Náno jedna pitomá, sama na sebe se čílím,
pětadvacet na krku mám a jak batole tu kvílím!
Z toho, co jsem se naučila, mi zbyl v hlavě jen šum,
ze zírání na videa už oči mám jak Glum.