Je tu ráno deštivé, zas rozlámaná vstávám
a skutečnost od snu jen s bídou rozeznávám.
Je tu ráno mlhavé, čajem s citrónem se křísím,
v mých představách Jack s Ennisem a tím mým se mísí.
S vidinou těch dlouhých hodin zas do práce klušu,
málem jak Ennis při loučení hlavou do zdi tluču.
"Nazda r, chlapi, jak se vede?" na všechny strany zazpívám,
bundu dávám na věšák, počítač svůj zapínám.
Při pohledu, jak se na mě z obrazovky AJ s AH culí,
dostávám chuť neodbytnou panáka si nalít.
Nápadu to bláznivému rychle mávám na pozdrav,
blbá věc je holt dneska padesát tři paragraf.
Svým kolegům solidárně ranní kafe uvařím,
když hotovo je, bez otálení na diskusi zamířím.
Evča o filmu informuje, Kačka klípky trousí,
Riga si hned po ránu na Jakea zoubky brousí.
Á, Pedřina další vize! To vysoce se cení,
na klienty, na kolegy se jak magor křením.
Jenže dlouho nevydrží tahle malá pohoda,
Not a day goes by poslouchám a mám zase oči doruda.
"Co se děje?" žasnou všichni."Pověz , co tě trápí?
Je ti ten tvůj nevěrný nebo dokonce tě mlátí.
Zachvátil tě světobol, že čas jak vítr letí?
Rozbolel tě zub nebo šéf ti málo platí?"