Ahoj, chápu tě a díky, že jsi napsala. Ten film se opravdu musí vidět min. 2x, ale člověku došlo vše nedořčené, co v něm je...Lee totiž neháže emoce člověku prvoplánově pod nos, ale musí se tam hledat...v každém gestu, pohledu...A pokud to člověk vidí už několikrát, je to teprve pořádný nářez (tím spíš, pokud si přečteš povídku od Annie Proulx, pustíš soundtrack a třeba se pustíš do čtení této diskuse, podíváš se na pár videí na youtube...jestli chceš, můžeme Ti to poslat...;-)) Na poprvé a někdy i na poprvé má po skouknutí člověk takový ten podivný tísnivý pocit a neví vlastně, co přesně si o tom myslet...ale chce to tomu dát šanci. Není to jednoduchý film, byť se to tak na první pohled může zdát...někdo říká až nudné. Což může říct opravdu jen zaslepený kritik, který to viděl jedním okem a to ještě jestli vůbec...Také záleží, s kým na filmu jseš, na divácích, na atmosféře v kině...A opravdu čím víc to člověk vidí, tím větší nával emocí to vyvolá...(nejvíce od třetí projekce dále...;-)) Kdyžtak jestli máš zájem poslat nějaké materiály, tak dej vědět...