Pro ostatní zůstáváš dál tím z ledu balvanem.
Pro mě jsi mým stinným a ochranným platanem.
Pod tvou paží smím se schoulit a dlouze si snít,
zpěvu ptáků naslouchat a dýchat vůni lip.

Z tvých rukou tryská síla jako říční proud,
každý se v tvé přítomnosti bojí jenom hnout.
Já ti ale bez obav tvou tvrdou dlaň svírám,
touhou nikdy nepustit ji teď doslova zmírám.

K tvým vlasům toužím dlouze tisknout tvář,
jsou víc než jantar od Baltu, víc než slunce zář.
V životě už sotva něco víc svedu,
než vnímat z nich vůni lesního medu.