U těch Queenů mě ještě napadlo...když začly jet titulky, tak mě ještě najednou praštilo do očí jméno "William POHLAD", což mně samozřejmě pitomě asociovalo pohled Brokebacku...A jak už jsem se zmiňovala - čím dál tím víc propadám té závěrečné písničce Rufuse, která mně dřív přišla tak nepochopitelně utahanaaa:o) Ale teď ji prostě žeru a strašně mě dojímá, byť všechna ta slova úplně nepobírám...(nejlep ší je si při ní zavřít oči, když je kino ještě setmělé - výhoda Lucerny, že rozsvítili postupně až úplně ke konci...pak jsem se rozhlédla a viděla jsem, že v sále sedím už v podstatě poslední - naštěstí tam stála zas ta hodná paní uvaděčka a držela venku lidi, co šli na další film, dokud se milostpaní "neprospí" ; závěrečnejma titulkama Hory...:o) Tak jsem ji dojatě pozdravila a za chvíli mě tam má znova - asi na Match Pointu...

No a jak jsem pak šla domů, tak už jsem tady nakousla, že jsem vystoupila o stanici dřív, že se z toho jako "vyjdu", pač jsem v tramvaji cítila, že na mě zas jde příval emocí...Jenže to by cestou k baráku nemohli tak nádherně zpívat ptáčkové, ve vzduchu by nemohla být ta omamná vůně šeříků a ze zatáčky by se proti mně nesměl zrádně vynořit pickup s rozsvícenými reflektory...Takže místo abych se od toho oprostila, měla jsem najednou před sebou Brokeback jak vyšitej...No noční směna to pro dnešek balí a jde se zabalit do peřin...dobrou noc, strýčku Fido (když jsme u těch večerníčků...;-))