Bůh lidem kdysi uložil, že svůj kříž má každý nést.
Proč ale právě já kráčím loukou, kde vše přestalo kvést?
Já dala jsem ti všechno, co nebylo nemožné,
tak ptám se potisící, co no má a já ne?

Já doufala jsem kdysi, že láska na světě vše zmůže.
Když na Brokeback jsi odcházel, stesk mě svíral úže.
A na konci léta jsem vítala tě ve dveřích,
proč tomu, co bylo, už nikdo nevěří?

Vím, přišly dny všední, do noci na nohou,
se soumrakem vracel ses a padal únavou.
Vedle mě jsi dokázal už většinou jen spát,
kdo měl ale vytušit, jaký vše dostane spád?

Máma mi říkala, že takhle to chodívá,
že v manželství po čase slavík už nezpívá.
Přesto moje pochybnost byla šotek drzý,
ptala se, proč se všechno změnilo tak brzy.