Kačko, krása :-)Ne vážně krása, já bych si tolika věcí v životě nevšimla, navíc v tom diskrétním přítmí, které v tu chvíli panuje.A můžeš být naprosto v klidu, protože jestli jsi ty perverzní, tak já už jsem totálně beznadějná.Nějak minulý týden jsem chtěla psát, jenže do hlavy se mi tlačily pořád ty maniodepresivní "na život pozdě a na chcípnutí brzy," což jsem se tedy rozhodla utnout tím, že popíšu jednu z jejich radostnějších chvilek, a vybavila se mi ta společná koupel v jezeře po čtyřech letech.Tak jsem začala, docela mě to chytlo, načež jsem po pár minutách zjistila, že se mi z toho klube docela solidní péčko, no děs :-)V záchvatu paniky jsem to zmačkala a zahodila, vyděšená jednak tím, co se mi prohání v podvědomí, jednak tím, že jsem to podle svého dobrého zvyku psala v práci a to pomyšlení, že mi kolegové nebo šéf v nestřežené chvilce nakouknou přes rameno :-)Tak vidíš, moje básně jsou chabým ukrocením mé hluboké perverze.Můžu tě ujistit, že jsi naprosto normální, ve srovnání se mnou určitě! Já se hrozně styděla se k tomu přiznat, ale na druhou stranu se mi ulevilo :-)
To Eva : dík moc za vše, Renouncement jsem poslouchala v práci půl dne, krása, zvlášť kombinace té hudby a schodovky :-)Gratuluji též k tvé duševní síle při opětovné projekci, díky tomu jsem sebrala odvahu a půjdu znova, mimochodem jdeme s tím mým oba, sám to navrhl, no vyznejte se v těch chlapech! Ale říkám si, chlapče, kdybys tak věděl...:-)