Bože, prosím, odpusť mi mé viny,
odpusť mi, ač dobře vím, co činím.
Před Tebou poklekám, nic nežádám pro sebe,
o mě teď nejde, to pro ně chci nebe!

Pane, Ty nejsi bůh odplaty, jak s oblibou tvrdí
ti, kterým v srdci roste jen jedové strdí!
Oheň a prokletí? Pekelná síra?
Na tom se nedá vystavět víra!

Otče, Ty nás znáš, jsme všichni Tvé děti,
já nevěřím, že tělo je prach a láska smetí!
Láska je žehnáním, je od Tebe darem,
proč tedy má jim být zkázou a zmarem?

Bože, já vím, svou cestu každý sám si volí,
proč ale chceš jim kalich nejtrpčí nalít?
Ptám se Tě, ač vím, že nejsem hodna,
proč právě oni z něj mají pít do dna?