naplnit kvůli němu...že on mu po něm neustále šlapal...Nahoře, jak Ennis pak bere do ruky toho koníčka, tak mě napadlo, že ho Jack uchovával s pocitem, že je to vlastně Ennis (ta postava na něm...), a když si vybavím to jeho bezelstné "Yeah" poté, co mu Ennis říká, že si nahoře ještě ke všemu zapomněl košili...:o) Při závěrečných titulcích mě kupodivu dostala nejvíc ta druhá líná písnička (od Rufuse?:)) - přesně mi tentokrát sedla k náladě...v kině bylo naštěstí ticho, kdo chtěl, ten odešel, světla skoro zhasnuta, tak se člověk mohl trošku normalizovat...Co byla ale zrada - ještě musím zmínit. Při tom, jak se Ennis s Jackem v 63. roce loučí a Jack říká, že uvidí, jestli ho nevezmou na vojnu, tak jsem si prostě vzpomněla na to humorné video "Jack in the army" - to nešlo no...jsem se musela začít v duchu smát a proklínala se, že jsem to viděla...;o) Wezrík byl naprosto úžasná spřízněná duše, se kterou jsem pak mohla probrat svoje zmatené pocity:) - jen mě fakt mrzí, že to nevyšlo s tím velkým plátnem (= ovečky zleva i zprava...). I tak ale myslím, že to na nás obou opět zanechalo nějaké následky, které se postupně budou v následujících dnech projevovat...Ale Olgo tobě musím další projekci z celého srdce doporučit, protože musíš nabrat trošku pozitivní inspirace...nevím, jestli máš v sobě teď nějakou záklopku zřejmě jako já, která se možná uvolní při páté projekci:), ale rozhodně jdi do toho! (nejlépe s někým filmu znalým...;o))