Co mě naplnilo štěstím - jak Ennis přijede pozdě s těmi fazolemi a Jack už na něj čeká u jezera a tak láskyplně pobaveně ho sleduje, jak vystupuje z toho auta...co víc dodat. Při Jackově tanci s "kecalkou" ; mě pobavilo použití písně "I don´t want to say goodbye", přitom v tu chvíli by si asi Jack přál co nejrychleji zmizet...;o) A pak ten jeho výraz venku na té lavičce...:o Pak "krocaní scény" mě vždycky totálně vyždímou...to Jackovo: "And you sit down you son of a bitch!" a ten jeho zoufalý výraz v očích nad tím, že tohle musí řešit...ale ví, že musí...(jo a nechápu, jak by se takovým lidem jako je Anne a Jake mohl narodit takový protivný spratek jako ten Bobby:-)) A zde je vidět to, jak Jack zestárnul - i při té jeho namáhavé chůzi k televizi a zpět...Oproti tomu u Ennise ta vypjatá scéna u dřezu, při které mám pocit, že mě svlékají z kůže...a Monroovo téměř nezúčastněné "Alma", když už je po všem...:o Zkrátka u tohoto se nedívat na titulky (ostatně teď už snad při ničem, ale tady obzlášť zákaz:-)) a jen sledovat ty jejich výrazy...jak to v Ennisovi postupně narůstá, až to bouchne...a pak ten jeho téměř úprk, aniž by cokoli vnímal...

Závěre čná hádka - co k tomu ještě dodat...snad jen to, že jsem se strašně lekla, jak Ennis Jackovi vyhrožuje za to Mexiko...tam je zas tak strašně nebezpečný a vzápětí, během pár okamžiků, se z něj zase stane troska...Nechápu, jak tohle mohl Jack zahrát - během toho svého monologu jestli se nadechl jednou?:o (stejně tak jako je pro mě asi vrcholná scéna Ennise jeho zhroucení se v podchodu...) Sledovat jen ten Jackův výraz, nabíhající žíly na krku a nasát do sebe ty jeho výčitky, které na Ennise sype...vždycky neskutečný záhul...(při minulé projekci jsem už u tohoto bulela jak krokodýl...). Skok na Ennisovu návštěvu u Jackových rodičů - jak mu jeho otec říká, že "ani tento svůj sen nedotáhl do konce", tak jsem úplně cítila, jak Ennisovi dochází, že tento sen nedokázal naplni