No jo.Čaj pili nesporně - leda by Jack tušil, že si Ennis ublížil a dopředu se nachystal :-),láska dělá divy, ale že by mezi ně patřila jasnovidnost, to asi ne.Mně se jenom v té chvíli promítla první stanovka a chvíli jsem se dusila z představy, že to byl čaj, co přispělo k tomu, že se Ennis zbavil zábran a chtělo se mi říct : Vida, já proč vždycky v práci vyvádím pitomosti, a ony za to můžou ty dva šálky cejlonského ráno :-)Jinak naprosto souhlasím s tím, že by kritik, co se chystá psát o určitém filmu, měl film zkouknout víckrát.Vždyť když jsem BM viděla poprvé, řekla jsem si : "Výborný, síla, opravdovost," a domů vyrazila celkem v pohodě.Jenže celý večer mi to leželo v hlavě a jak dny plynuly, nedokázala jsem myslet pomalu na nic jiného, a tento stav nadále trvá :-)Tak jsem po týdnu vyrazila znova a tentokrát se z kina vyplížila jak po ráně kladivem a nechápavě zírala na to, jak si okolní svět kráčí klidně dál - pro mě se od té doby zastavil...A s každou další projekcí se to zažíralo hloub a hloub, když člověk vnímá to, co předtím přehlédl, když si uvědomí, že v tom filmu prostě není hluché místo, že každý pohled, gesto, záběr má své opodstatnění.A zadupat to takhle do země, to vážně zabolí.