Vím, že co cítím, svobodně nemůže růst.
Vím, že rozsudek nad námi zní : navěky půst.
Přesto, když držíš mne, pochybnost odháním,
dnes ještě náš malý ráj nehrozí vyhnáním.

Dnes ještě o paži tvou hlavu si opírám
a s každým výdechem snad tisíckrát umírám.
Ještě dnes beze slov spím ve tvém náručí,
zítřek nás rozdělí jak žhavou obručí.

Ještě dnes tvé písni beze slov naslouchám,
ač tuším, že konec je, zavírá krám.
Ještě dnes osudu vznáším dík vkleče,
zítřek je serafem s plamenným mečem.

Dnes ještě tančím nad hlubokou propastí,
jak se zdá vzdálený žal, stesk a neštěstí!
Dnes ještě na lásku, na život můžem být dva,
vždyť čím jiným než křídly je náruč tvá?