Jacku, já nevěřil, než spatřil jsem tvou tvář,
že v životě s chutí pelyňkovou kdy zahlédnu zář,
když vztáhls ke mně ruku, já ucuknout chtěl,
však tys mi dal víc než sám jsi kdy měl,
a kouzlem svých polibků ve vášeň pozměnil zášť.

Jacku, teď na těle cítím horkost dlaní tvých,
Jacku, já nevěřím víc, že milovat je hřích.
Vždyť Bůh je milosrdnější mnohem víc než lidé
a citu každému rozumět snad bude.
Vždyť nejinak nás stvořil, divoké, s bušením ve spáncích.

Jacku, pověz jen, proč v srdcích nám napad sníh?
Jacku, prozraď mi, jaký mráz spálil tvůj smích?
Teď, když jsme našli se, zas máme se rozejít?
Vzdát se všech večerů, doteků, nadějí?
Proč náhle mlčíš? Ledový vítr mi do duše dých...