Marné bylo přesvědčovat se, že Ennis má aspoň dceru, která ho má ráda, a která si za svou láskou k otci i budoucímu manželovi stojí, protože Alma mladší nemusí o své city bojovat s celým světem i sama se sebou.A to přesto, že ona i ostatní ženské postavy jsou vykresleny nadmíru sympaticky, že Jackova matka v realitě a Ennisova v jeho vzpomínkách jsou nádherní lidé, kteří ztělesňují čistou a všechápající lásku na rozdíl od postav, které by bylo možné za jiných okolností nazvat otcovskými - Jackův otec a tchán, Ennisův otec, jenž neváhá donutit vlastní děti, aby se podívaly na brutálně ubitého člověka, Aquirre - a které jsou vylíčeny jako temné, nepřátelské a arogantní, a budí dojem, že v méně patriarchalizovaném světě by byli Ennis a Jack možná šťastní - to říkám, jakkoli si mužů vážím, mám je ráda a svět bez nich si neumím a ani nechci představovat.Bylo marné si říkat, že mně je hej, že ještě daleko hůře musí nést film lidé osamělí nebo ti, kdo někoho ztratili, zatímco já žiju už šest let s člověkem, kterého i přes občasné výhrady považuju za nejlepšího chlapa pod sluncem.Bylo marné cokoli kromě přiznání, že neprožívám Zkrocenou horu, ale nezkrocenou depresi.