gestem předem ztracené snahy onu řeku jednou rukou zadržet, zadržet Ennise, který se tak pro Jacka stává nedostupným.Ta další léta už byla nejčistší muka, počínaje Almou, která už všechno vzdala a poté, co odchází na přechodnou dobu ( kolikrát jsem si říkala, zda po té hádce s Ennisem na schodech jde do práce nebo za Monroem ) a konče Jackem a jeho pokusy vymanit se z dávno zaklaplé pasti nenaplněné lásky aférami s jinými.A pak poslední setkání, flashback, přiznání, že není cesty zpět ani vpřed...a konec, tedy pro mě, protože od posledního záběru na Jacka jsem už nebyla schopná moc vnímat.Marné bylo přesvědčovat se, že po letech předstírání a zápasu sám se sebou Ennis tento boj nakonec vyhrává, protože zatímco on bojoval o svou identitu, Jack bojoval o svou lásku a ta se nikdy nerozvinula tak, jak si zasloužila.Marné bylo přesvědčovat se, že láska Ennise a Jacka byla něco nádherného, co mnozí vůbec nepoznají - jako v písni mého oblíbeného videa You Raise Me Up, protože ono není až tak důležité, aby vás váš milovaný dokázal vynést až na horské vrcholy nebo vám umožnil kráčet po vlnách rozbouřeného moře, ale aby vám pomohl dostat se z bahna, do kterého v životě všichni jednou upadneme.A to ti dva přese všechno nakonec nedokázali, zůstali sami.Proto mi připadá lhostejné, zda Jack zemřel tak, jak to dost nepřesvědčivě líčí Lureen nebo to byla vražda, zákeřná a zbabělá.Protože Jack umírá především proto, že je sám, bez nikoho, kdo by jej chránil nebo mu aspoň pomohl, aby se nedusil vlastní krví.