Ach jo Olgo...no máš naprostou pravdu..Jak jsem to tak četla, tak jsem si taky vzpomněla na tu svoji "protrženou přehradu", jak jsi to přesně nazvala...potřetí to nebyl jen stísněný pocit "čehosi" nebo vlhké oči, ale naprostá průtrž...jakoby se to za ty tři projekce v člověku nashromáždilo a při té poslední už přetekla poslední kapka...a ne až na konci, ale už tak při nejmenším od prostředka...Ale v tom jejich vztahu bylo prostě tolik proti - samozřejmě nejvíc tvořila ta doba a Ennisovo trauma...přemýšlím, že kdyby Ennis tenkrát neřekl Jackovi, že se chce hned oženit s Almou, tak ten by možná čekal déle...a setkali by se určitě dřív...Oči Michelle Williams skutečně vyjadřují to, co jsi psala...Heath není sám, koho ty její pohledy ve filmu dostávají do kolen...když si dám vedle sebe ten její zoufalý pohled a např. Jackův při flashbacku, jak se dívá za odjíždějícím Ennisem...větší rozdíl už nemůže být...i když možná - ta touha v pohledu po něčem, co nikdy nemůže být tak úplně jeho/její..Jack bude vždycky vidět překážku v Ennisově manželství a už v tom 63. to jakoby tuší, a Alma poté poznává, že Ennisovi nikdy nemůže dát to, co ten "prasák Jack"...a nedokáže to nikdy pochopit, proč on ano a ona ne...No taky toho už radši nechám...doma jsem našla nahraný film Krásní a úžasní s Gyllenhaalem - takový nezávislý z filmového klubu, tak mi to snad trochu spraví náladu...(z roku 2001...;o))