Tak jsem se s kamarádem vypravil na Brokeback Mountain. Ten film mě dostal. V kině jsem se téměř sesypal, ale protože jsem pokrčoval ve své letité hře na "hodného heterosexuála" , tak jsem se před kámošem držel, abych nebrečel. Bulil jsem až doma a asi dva dny. Hned jsem si šel koupit knihu (mimochodem skvělá záležitost jako celek). Ta povídka mi přijde mnohem syrovější a vyloženě mi z ní bylo úzko. Hlavně tedy ta poslední věta: "Mezi tím, co viděl, a tím, o čem sám sebe přesvědčoval, zůstávalo bílé místo, ale s tím se nedalo nic dělat, protože když to nemůžeš vyřešit, musíš to holt vydržet" ... uf ... takže jsem probulil další noc a definitivně dospěl k názoru, že jsem na nejlepší cestě "posrat" si život pokud to nebudu řešit. No a tak jsem to o sobě včera řekl nejbližšímu kamarádovi. Ve svých 30 letech si připadám skoro trapně, ale prostě jsem nějak pochopil, že to nepřemůžu a že už dál nechci ubližovat ani sobě, ani jiným.... jo a hledám si chlapa :)