O druhé stanovce už raděj nemluv, stačí, když si na to člověk vzpomene.... auuuu! Když Jack Ennise tiskne k sobě a jak ty říkáš "kolíbá" ho, z Ennise je najednou takovej malej kluk, kterej je strašně vděčnej za ten cit, kterej dostává od Jacka, protože v dosavadním životě nic takovýho nezažil, a to jak v lásce rodičovské (přinejmenším ta předčasná ztráta rodičů ho musela bolet a rodičovský cit mu nikdo nenahradil), tak v osobním životě, protože jak se zmiňuje, "ještě neměl příležitost". Když si při tý scéně uvědomíte ještě tyhle aspekty, je to taková síla!!!!!