...Další citově vypjatá scéna – den díkuvzdání u Almy – dcery se ptají Ennise na jeho jezdeckou kariéru a on povídá o těch pár vteřinách… „a to je příběh mojí jezdecké kariéry“…tak se Alma zatváří tak strašně, jako by tu na něj chtěla všechno vychrlit už u večeře, ale nakonec si to s ním vyříká v soukromí, ale ten její všeříkající pohled…
Anebo všimli jsme si, jak Jack sedí konsternovaně, když s tím Texasanem čekají na manželky před klubem a on se ho ptá, jestli by si s ním někdy nevyrazil zarybařit?? V ten moment má problém cokoliv říct, naštěstí zrovna vyjdou jejich ženy…
No a ta nejstrašnější scéna, kdy Ennis jede za Jackovými rodiči, všimla jsem si tam jedné podstatné věci – když už Ennis odchází, košili má zabalenou, tak otec povídá: „Něco Ti řeknu“ A v ten moment se Ennis dívá do očí s matkou a ona má hrozně vyděšený výraz, jako by se otec chystal říct všechny ty strašné věci na Jacka, které drží v sobě…naštěstí řekne jen „Máme rodinnou hrobku, a Jack v ní zůstane…“ uff, ta úleva, že neřekl nic hroznějšího… celou dobu bych to od něj čekala…

Takže, podtrženo, sečteno, léčit se Horou z Donnieho nebo Donniem z Hory je pěknej nesmysl, protože Donnie i BBM jsou pro mě na naprosto stejném citově náročném levelu.
A Evčo, potvrzuju – potřetí a počtvrté je to největší citovej nářez, teď už mi ani nezbývají slzy, i když jsem z toho úplně na dně :-(((