V klidu, naprosto normální.My se chystáme na Brokeback dnes do kina a je mi nevolno už teď - takový ten známý pocit motýlích křídel kolem žaludku.A dodatek k té normálnosti - co bych měla říkat já, která si prozpěvuje "I don´t want to say goodbye" i při vynášení odpadků?
Jinak ten motiv tmy a světla, stínu a šera, odrazů a vizí, jak je použit ve filmu, by stál za samostatnou debatu...Spousta věcí je takto nakousnutých a nedořečených, obrazně i doslova "mizí ve tmě"
( Mexiko, druhá stanovka aj. ), zahalené stínem se odehrávají hlavně lyričtější a idyličtější scény ( prakticky všechny milostné scény, "šáteček" a další ), zatímco v ostřejším světle probíhají hlavně ty akčnější a méně příjemné ( záběry z rodea, hádka Ennise a Jacka při jejich posledním setkání ).A stejně, jako bychom je viděli tak trochu zahalené a skryté, vnímáme scény, které vidíme jakoby zprostředkovaně - dvojí Jackův pohled na Ennise v zrcátku auta, pohled z dalekohledu, jímž Aquirre sleduje ústřední dvojici, Alma dívající se na Ennise a Jacka přes okenní sklo, závěrečný pohled Ennise oknem na cestu, vzpomínky a vize - Ennis držící v objetí Jacka, vize Jackovy vraždy...Je toho moc.Ale v naší moci určitě je ocenit génia filmu...