Dneska jsem horu zkoukla počtvrté doma a trošku mě zarazilo, že jsem jenom viděla na začátku název filmu a ten krásný horizont a už mi bylo nevolno...Máte pocit že to není normální? Já taky!:-)
A jak se tu řešilo, jestli je konec aspoň trochu pozitivní, tak NENÍ. Mně už tam nepřišlo pozitivní vůbec nic, i na těch stanovkách a líbačkách už byl takový stín, protože člověk už ví, že za ty chvíle oba (a nejen oni) krutě zaplatí. Uááááá! A tentokrát mě dorazila scéna v Mexiku, kdy si tam Jack vybere toho chlapa a jdou spolu do úplné temnoty a zmizí tam - jak prosté a jak výmluvné.
Asi si budu muset pustit Donnieho Darka, abych to něčím přebila, že Kači? :-)