......Jack si ale zase uvědomil,že tu není sám, objal Ennise levou rukou a pevně se přitiskl k jeho teď už lehce zpoceným zádům a pravou mu pomohl dojít ten kousek k vrcholu, stačolo málo, jen pár krůčků, přehoupnout se přes okraj... několik polknutí na sucho, téměř bollestné zasténání a pak už nic, nebo všechno????.. ticho a pocit tepla sálající z rozheřáté kůže v náručí........