Ten konec mi trošku ujel, tak snad napodruhé :) Jen jsem chtěla říct, že zajímavou úvahu na téma kovbojských širáků jakožto variace na orientální divadelní masky má v Cinemě Alena Prokopová, ale to už asi víte.Je fakt, že by nám mnohé z pocitů hrdinů byly jasnější, kdyby neměli neustále zastíněné tváře, ale na druhou stranu by to asi sebralo filmu část jeho kouzla.Stejně by tomu asi bylo v případě četnějších a odvážnějších milostných scén, i když to by mi, přiznávám, vůbec nevadilo :) Ale i ty, co tam jsou, řeknou více než tlusté bichle a kolikrát vidíme Jacka a Ennise najednou úplně jinak než v ostatních záběrech.Kolik něhy a citu se skrývá za Jackovou maskou frajírka, vidíme v pár vteřinách druhé "stanovky" ( ty termíny se mi strašně líbí ), kdy jsem se tak trochu bála, že tu první noc vrátí Ennisovi i s úroky :) - i když si asi přál sám.Namísto toho, když sám přebírá vůdčí roli v jejich milostném kontaktu, projevuje se tak něžně a láskyplně, že se občas zapomínám nadechnout...Mám toho na srdci a na jazyku ještě moc, ale nevím, zda bych to dokázala popsat srozumitelně a jen tady neplkala o něčem, co už někdo vyjádřil dřív a líp.Tak zatím ahoj, mám moc, moc velkou radost, že v tom nejsem sama...