Cožpak o to, do práce to ještě stíhám. Ale v práci.....Tam už nestíhám vůbec nic. A včera večer jste to zase pěkně rozebrali, nebo spíš začínáme tu rozebírat sami sebe. To také není na škodu. Hezky jste mi tu připomněli mojí také snad nejoblíbenější - protože asi nejkrásnějí - scénu - flashback. Něco tak vlastně úplně obyčejného a prostého a přitom s tak obrovským emotivním účinkem jsem v žádném filmu ještě neviděla. Proto mi to také připomínají ty košile, protože i pro ně oba to asi (přesně jak se píše v povídce) byla ta nejhezčí vzpomínka. Je v ní všechno.