Jistě, mohl být v té době zlomenej, zklamanej atd., mohl se znovu stáhnout do ulity a být sám, ale to přesně to, co po něm Jack nechtěl. Má možnost to změnit (samozřejmě že ne s Jackem, tam už je konec tak definitivní, jak jen může být). Možná to nebude nijak bujaré, ale bude už připravený pokud ho něco podbného znovu potká. Asi to nebude on, který začne intenzivně hledat nový vztah, ale už ho nebude odmítat, nebude se vymlouvat na rodinu, dcery, krávy, majitele farmy, na blbej život.....
Možná tady kážu nějaká moudra, ale když si představím sebe, mám v sobě taky, tak jak ty, kousek Ennise v sobě, i když s ne tak tragickým koncem. Ve svých 20 letech jsem hezky dopadl na čumák, nechal jsem se vyhodit z VŠ a skončil na psychiatrii. Byly doby, kdy bych lezl po stěnách a třískal hlavou do zdi. A tak jsem přistoupil na tu hru většiny a hezky se zařadil. Můžu říct, že to byla moje bývalá žena, která mne dostala (něco jak Jack a Ann), ale stejně to po téměř 10 letech skončilo rozhodem, možná to bylo jednodušší v tom, že jsem nikdy nechtěl na radnici a neměli jsme děti. A víš, kdy jsem si uvědomil, že ten vztah není k ničemu - když se v našem domě k jednomu klukovi nastěhoval další kluk. A že to jde i jinak, tak jak bych si to přál i já. A pak to nekonečný podávání inzerátů a odpovídání na ně. No a teprve až teď po svých čtyřicátinách mám to co jsem chtěl, a to jsme se s mým partnerem už kdysi rozešli, ale po třech letech, když už jsem si myslel, že asi zůstanu sám, se znovu ozval, a teď už to trvá čtyři roky (možná se to bude zdát někomu málo) a jsem víc zamilovanej, než na začátku před těmi čtyřmi roky. Když chceš, ono to jde, ale musíš chtít, a nesmíš se bát!