Zdravim vsechny,
musim rict, ze tento film je pro me po dlouhe dobe obrovskym zazitkem. Jsem okouzlena, nadsena a totalne poznamenana timno pribehem. Prozivam ho v sobe neustale, premyslim nad nim, nad tim, co vyjadruje. Navic me naprosto dostal i jeden z hercu - Jake, hlavne jeho magicke pohledy, jeho vyrazy, jeho oci a ten nejuzasnejsi krivy usmev.
Nebudu rozebirat jednotlive sceny, ani uz vic psat o tom, jak je ten film uzasny. Chci napsat neco jineho, co me napadlo. A sice to, ze pres vsechen ten smutek, dusevni tryzen, nenaplnenou lasku, touhu a konecnou tragedii si myslim, ze idkyz to vypada na nestastnou love story, oba meli nesmirne stesti. A to v tom, ze jeden druheho potkali a ackoli spolu nikdy nezili, presto mohou byt oba stastni, protoze se jim podarilo v zivote poznat to, co se mnohym z nas nikdy nepostesti - vasnivou, osudovou lasku. Tim, ze se vidali jen parkrat do roka, tak tu vasen jen zivili, byly si porad vzacni a plni touhy, proto to mohlo trvat dvacet let. Myslim, ze i pres stesk po sobe to jejich zivot cinilo vasnivejsim, protoze se na sebe pokazde tesili. Ktery vztah tohle zazije po dvaceti letech? Myslim, ze kdyby spolu nakonec zili, tak by se jejich vasen potom vycerpala, mozna by se i casem rozesli, jak to tak byva, takhle se k tomu nikdy aspon nedostali, protoze diky ridkemu setkavani se jeden druheho nemohli nabazit ani po tech dvaceti letech a to je prece uzasne. Je hrozne nebyt a nezit s milovanym, ale ta spalujici vasen, ktera z nich sala pri kazdem setkani, bylo neco ohromneho. V tu chvili jsem jim zavidela. Myslim, ze oba mohou byt stastni, ze neco takoveho prozili.