A ještě poslední věc, která se mi strašně líbí - ta symbolika košil. V povídce je to dost odbyté, ale Ang Lee to dovedl do geniality. Ennis objeví svou košili pod Jackovou. Dalo by se říci, že ji takto Jack schoval, aby jí mohl ukrást. Ale myslím, že jde o něco jiného. Jack by pak Ennisovu košili mohl někam doma pověsit, svojí hodit do prádla a dál nosit. Ale on chtěl mít Ennise co nejblíže a stále u sebe, chtěl ho objímat, chtěl mít právě tyto dvě košile, z té doby,z toho místa, nevypracné, aby v nich byla uchována ta atmosféra a ty vzpomínky na nejhezčí odbobí jeho života. Ennis to pochopí a je úplně zdrcen. Dojde mu nejen, jak on miloval Jacka a že ho ztratil, ale hlavně jak Jack hrozně miloval jeho, jak ho potřeboval, jak chtěl být stále s ním. Což si Ennis možná an neuvědomoval, a možná si myslel, že Jackův vztah k němu není tak žhavý, když si může začít s jinými chlapy. Tady pochopil tu tragedii, tu hloubku Jackovi lásky a to, jak to všechno podělal. Když se loučí s matkou, to je scéna, při které mi měknou kolena. Ona je jediná na světě, které se vlastně Ennis tímto krátkým momentem a pohledem beze slov svěří...pokračování