Tak a teď poslední společný výlet…úplně z té knížky sálá to ovzduší…(jinak taky se mi hrozně líbí, jak se Annie zaměřuje na Jackovu vůni…při tom setkání po 4 letech a pak na konci…no předbíhám). Takový ten teplem sálající les, pryskyřice. Dost dobrá Jackova věta poté, co se napije whisky: „Tohle je jedna ze dvou věcí, které právě teď potřebuju“ a ten jeho neklid po bouřce, kde člověk začíná cítit, jak moc se za ta léta změnil…“Ennis položil Jackovi ruku kolem ramen a přitáhl si ho k sobě“…uaaa – chci to vidět!;-) Moc hezky podané rozhovory o dětech – opět síla, že Jack nechtěl žádné dítě a ta jeho věta, jak se to všechno po..…a opravdu i podle té závěrečné písničky „He was a friend of mine“ ta slova mnohem víc sedí na tohoto Jacka v té knížce, než na toho filmového mám pocit…Mrzí mě, že při tom posledním setkání ve filmu není nějaké takové to sblížení, jako tady…jak popisuje pořád ten náboj mezi nimi, ty doteky a tak…není to jen tak šíleně ponuré, jako to poslední setkání ve filmu…No i když tam se to zas oživuje fazolemi a harmonikou…:) No a teď celá ta scéna s hádkou v hlavní roli je podle mého dokonale převedená na plátno…je to něco tak neskutečně působivého…síla je, jak přeložili přímo „mrtvola“ místo že by ho zabil…to mě zamrazilo vzhledem k tomu, co se pak stalo…Jackův monolog vyzdvihuju co sem chodím a tady se na tom nic nezměnilo…A povídka od „všechna ta po léta zamlčovaná slova až do konce mi v podstatě přijde geniálně gradující…ve filmu je úžasné, že Ennis na ten Jackův monolog řekne, ať ho tedy zkusí opustit a ten jeho neskutečně silnej „nářek“ nad tím, jak skončil, a jak ho pak Jack drží…Celý ten flashback je popsaný mistrovsky…při tom se mi fakt chtělo znova brečet…člověk tam přímo vidí do Jackovy hlavy, co se v něm odehrává při vzpomínkách na to léto a jak už ví, že se to nikdy nevrátí…