Tentokrát mě nejvíc dostala scéna "I'm sorry", možná už mi měkne mozek a jsem sentimentální, ale to fakt působí tak přesvědčivě až naturalisticky věrohodně a když si uvědomíš další sled událostí... něco tak působivýho jsem na plátně vživotě neviděl. A pak samozřejmě scéna s Jackovými rodiči, pohled Ennis - Jackova matka, neřknou si téměř nic a zároveň všechno!
Aúúúúúúúúúú!