Včera jsem viděl BBM podruhý a jsem z toho vyřízenej. Už poprvý mě to dost vzalo, ale člověk na to teď kouká trochu jinak. Třeba poslední scéna Jacka s Ennisem, když víte, že je poslední. Jak tady někdo z vás psal, je to vysoká škola herectví. Oba byli skvělí, nepřehrávali, nebylo to trapný a ni sentimentální. Přiznám se, že by mě asi nenapadlo, že mě tak dostane film, kde jsou většinou emoce spíš skrytý a spousta věcí je jen naznačená. Jenže na druhou stranu to asi o to víc na člověka zapůsobí. Jako třeba věta, kdy říká Jack Ennisovi, že mu někdy tak chybí, až je to k nevydržení.
Už se těším na DVD.