Tak nevím, nejsem si jistá, kde to žiji. Mám myslet na něj, chudák. Táhlo ho to k mužům a byl by nešťastný... Já jsem přišla o dům. O manžela. O firmu. O práci. Byla jsem na potratu. Jsem neplodná. Jsem přestěhovaná z hor do Prahy, abych uživila své dítě, psy, koně.., které opustil. Moje dítě odešlo z pokojíčku, z domu, ze školky, z prostředí, od kamarádů. Protože si můj homosexuální manžel chudák uvědomil, že ho to táhne špíše k mužům a chce být šťastný... Jste vůbec normální? Já přeci nemám nic proti homosexuálům. Ale pokud se homosexuál rozhodne pro rodinu, tak má holt smůlu, ne? Opravdu si myslíte, že má právo být šťastný? A co pedofilové? Ti také mají právo být šťastní, no ne snad? Ti si to vybrali?
Problémem společnosti není tabuizování homosexuality, ale přehnané hlásání práv lidí s odchylkami bez ohledu na základní morální zásady a bez ohledu na povinnosti, které sebou nese to, být prostě člověkem. V životě opravdu nejde zejména jen o sexualitu. To ale pochopí jen ti, kteří jsou skutečně dospělí...