Ahoj...
velmi těžko se mi o tom píše, ale když jsem přečetla všechny příspěvky v tomto tématu, musím to dostat i ze sebe.
Je mi 24 let a jsem 3 roky šťastně vdaná. Máme s manželem(28) krásnou dvou letou holčičku a navenek jsme báječná rodina. Bohužel jsem ale zhruba před měsícem našla u manžela v telefonu mms zprávu a bylo na ní vyfocené pánské přirození. Nemáme před sebou žádná tajemství, tak jsem si říkala, že se asi někdo spletl a poslal to jemu, že to bude omyl. Pustila jsem to za hlavu, ale po týdnu mi to nedalo a koukla jsem se, jestli ji tam pořád má...a nestačila jsem se divit. Ke zprávě přibylo ještě pár dalších smsek s kolegou z práce a také přibyla telefonní čísla ze stránek porna s muži. To už jsem nezvládla a když přišel z práce, promluvili jsme si. Řekl mi, že o nic nešlo, že to na něj kolega zkusil, ale že mu řekl, že má rodinu a je ženatý a nehodlá si ničit šťastný život. Byla jsem ráda,ale nejistota ve mě začala klíčit. Nejsem žádná stíhačka, která by chtěla mít manžela stále na očích, nebo mu kontrolovala, kdy a v kolik hodin měl být doma...ale bojím se...moc se bojím...nechci se rozvádět a dceři vysvětlovat, že tatínek s námi nebydlí. Na to prostě nemám. A tak jsem udělala maximum, abych zjistila pravdu. Několikrát se opakovaly smsky v mobilu, porno stránky a všechno vždy bylo jen s muži...žádná ženská. Vždycky jsme si promluvili a slíbil mi, že se to nebude opakovat...Jenže od té doby co jsem na pochybách a "kontroluji" ho, je to hrozný. Nemůžu s ním spát, protože představa, že si mě představuje jako chlapa, je hrozná. Mám za sebou znásilnění v 11 letech, takže je sex pro mě už tak těžký, ale tohle je snad ještě horší. Nemůžu se ho ani dotknout, moc se za to na sebe zlobím. Jsem plná emocí, na jedné straně lítost, že on se musí hodně trápit, na druhé straně ale vztek... Ale dnes jsem se odhodlala a zavolala svému nejlepšímu kamarádovi. Bydlí od nás daleko, takže bohužel nešlo se sejít osobně, ale důležité je, že on je gay. A docela nedávno si to sám sobě také připustil a žije teď s přítelem a je šťastný...vím, že mu můj muž v poslední době několikrát psal, tak jsem mu řekla co vím a co mám za problém a prosila jsem ho, aby mi řekl pravdu...a řekl. Že prý je můj muž jak na holky, tak na kluky a že je z toho hrozně zmatený. Že mě miluje, i naši dceru a nechce nás ztratit. Že prý by nebyl schopný se s nějakým chlapem sejít, nebo se sním vyspat a tak.
Já teď ale vůbec nevím co mám dělat. Nedokážu žít s pocitem, že ho jednoho krásného dne okouzlí nějaký muž a on nás opustí. Také mě hrozně bolí, že se on trápí...prosím, poraďte někdo. Udělám pro záchranu našeho manželství cokoliv, chci aby naše dcera měla oba rodiče doma a byli jsme zase ta štastná rodina...prosím...Jana